Dřevorubkyni Zuzanu muži obdivují a ženy nechápou. Není to žádná slečinka. Tvrdě maká v lese

Mladá dřevorubkyně Zuzana Navrátilová z Moravy je inspirativní ženou, která láká pozornost lidí po celém světě. Pochází z malé vesnice a prošla studiem grafického designu, její cesta se nakonec stočila k lesnické profesi, která je plná tvrdé práce a výzev. Už od dospívání měla jasno v tom, že její srdce patří přírodě a práci v lese.

Není tedy divu, že se v této nelehké profesi vypracovala do pozice, která vyvolává obdiv nejen mezi jejími kolegy, ale i mezi fanoušky na sociálních sítích, kde sdílí své zážitky z každodenního života. Její příběh ukazuje nejen odhodlání, ale i sílu a odvahu, které jsou k práci v lese neodmyslitelně nutné. Co ji k této profesi přivedlo a jaký odkaz za sebou chce zanechat?

Zuzana Navrátilová, která pochází z malé moravské vesnice nedaleko Šumperku, patří mezi málo žen, které se profesionálně věnují práci v lese. Navzdory očekáváním její kariérní cesta neskončila u grafického designu, který původně studovala. Už od třinácti let věděla, že její budoucnost bude spojena s lesem a přírodou, kde se cítila nejlépe. V lese dnes nejen pracuje, ale také jej vnímá jako své životní poslání, při němž jí pomáhá speciálně vycvičený kůň, s nímž tahá dřevo z nepřístupných míst do odvozových tras.

Navzdory tomu, že se jedná o fyzicky náročnou práci, Zuzana ji přijala jako svou výzvu. „Těžká práce mi nevadí,“ říká s nadhledem. „Spíš nechápu lidi, kteří by rukama nikdy nepracovali.“ Její pracovní nasazení a odolnost jsou obdivuhodné, zvláště pokud uvážíme, že její cesta k této profesi nebyla jednoduchá. V osmnácti letech ji totiž zasáhla tragická ztráta otce, který přišel o život při práci v lese. Tato událost ji přiměla vzdát se studia a převzít jeho místo v lesním hospodářství, čímž pokračuje v rodinné tradici a zachovává jeho odkaz. Otec byl pro ni důležitou osobou a vzorem, který ji učil, jak zapřahat koně a zvládat náročné úkoly spojené s prací v přírodě.

Navzdory těžkostem je pro Zuzanu spolupráce s koněm jedním z nejkrásnějších aspektů její práce. „Práce v lese s koněm je jednou z nejkrásnějších,“ popisuje Zuzana. Snaží se les respektovat a postupovat šetrně tak, aby zůstával co nejméně narušený. Každé ráno vstává časně, aby koně nakrmila a připravila na práci. Pomáhá jí i její sestra Martina, která ji zároveň usměrňuje. Martina je podle Zuzany spíše klidné povahy a dokáže ji vyvážit ve chvílích, kdy má chuť podstupovat adrenalinové výzvy spojené například s používáním motorové pily nebo řízením těžkých lesních strojů.

Zuzana dobře chápe potřebu šetrného zacházení s lesem a vždy pečlivě volí cestu, aby chránila půdu a vegetaci. „Koně jsou šetrnější, zatímco stroj je výkonnější. Chci, aby les i po mém zásahu vypadal pěkně,“ dodává. Práce v lese je podle ní extrémně fyzicky náročná a nebezpečná, často spojená s riziky a náročnými podmínkami. Zuzana proto ovládá nejen těžké stroje, ale i tahání ocelových lan a drobné opravy v terénu, což je pro ni nutností, protože pouze větší opravy vyžadují zásah odborníků.

Na sociálních sítích si Zuzana získala početné publikum díky svým autentickým videím, kde přibližuje svůj život a práci v lese. „Chápu, že ne každý muž rád vidí ženu dřít v lese, ale nemám ráda ani ty, co tvrdí, že žena patří jen do kuchyně,“ poznamenává sebevědomě. Práce v lese i vztah ke koním pro ni znamenají něco víc než jen obživu; jsou pro ni životní vášní. Proto také není snadné najít partnera, který by chápal a akceptoval její způsob života. „Potřebuji někoho, kdo mi bude rozumět a poskytne mi oporu, zvláště v práci,“ vysvětluje Zuzana.

Její aktivita na sociálních sítích oslovila tisíce fanoušků, kteří ji obdivují pro její odhodlání a nezlomného ducha. Některá její videa dosáhla až milionů zhlédnutí, což je důkazem její rostoucí popularity. Zuzana ráda přidává k videím hudební doprovod v podobě rapu nebo tvrdého rocku, čímž podtrhuje svůj jedinečný styl. Fanoušci ji nešetří pochvalnými komentáři, které ji často potěší nebo pobaví. Přestože se věnuje práci, kterou mnozí považují za mužskou doménu, nezapomíná na svůj ženský půvab a se šarmem kombinuje vzhled s odhodlaností – i proto vstupuje do kabiny traktoru s upravenými nehty a tetováním, aniž by sklouzla do stereotypu „lesní Barbie“.

O jejím pracovním nasazení se pozitivně vyjádřil i Juraj Janšta, organizátor dřevorubeckých soutěží: „Znám jen velmi málo žen, které se odváží pracovat v lese jako Zuzana. Je to těžká a nebezpečná práce, ovlivněná počasím a náročnými podmínkami.“ Dodal, že práce s koněm je v lesnictví stále nenahraditelná v místech, kde technika není použitelná, a že ženy mají v lese své místo především při péči o porosty a zalesňování. Je tradičně považováno za výjimečné, když se žena ujme těžké práce s motorovou pilou nebo manipulace s těžkými stromy, což Zuzanu činí mezi dřevorubci ojedinělou.

Zuzanin příběh se stává inspirací pro mnoho lidí a připomíná důležitost tradiční práce v moderní době. Sama si váží podpory, kterou od fanoušků a okolí dostává, a s hrdostí pokračuje v cestě, která je pro ni nejen prací, ale i životním posláním.