Zdeněk Troška dojal upřímnou zpovědí o Heleně Růžičkové: Tohle pouto prý nešlo ničím nahradit

Byli si blíž, než si mnozí uměli představit. Režisér Zdeněk Troška se vrátil ke vzpomínkám na svou milovanou hereckou parťačku Helenu Růžičkovou a jeho slova zasáhla fanoušky přímo do srdce. O legendární umělkyni mluvil s obrovskou láskou, úctou i nostalgií a přiznal, že jejich vztah byl mnohem silnější než běžné pracovní přátelství. Co všechno o slavné herečce po letech prozradil?

Troška otevřel srdce a mluvil o ženě, na kterou nikdy nezapomene

Režisér Zdeněk Troška se v televizním vysílání znovu ponořil do vzpomínek na jednu z nejvýraznějších osobností českého filmu a divadla, nezapomenutelnou Helenu Růžičkovou. V pořadu Snídaně s Novou o ní nemluvil jen jako o velké herečce, ale především jako o člověku, který v jeho životě zanechal mimořádně hlubokou stopu.

Z jeho slov bylo od první chvíle patrné, že nešlo o obyčejné profesní setkání dvou známých tváří. Troška a Růžičková si podle jeho vyprávění vybudovali pouto, které trvalo desítky let a stálo na vzájemném porozumění, upřímnosti a silné lidské blízkosti. Režisér neskrýval, že právě ona patřila mezi nejdůležitější lidi jeho života.

„Byli jsme jako jedno tělo a jedna duše“

Právě jedna věta z Troškovy zpovědi nejvíc rezonuje mezi diváky i fanoušky slavné herečky. Režisér bez okolků přiznal: „Jak říkám, my jsme byli jedno tělo, jedna duše.“

Tahle slova přesně vystihují, jak výjimečný jejich vztah byl. Nešlo jen o to, že spolu pracovali na řadě úspěšných projektů. Podle Trošky mezi nimi fungovalo cosi mnohem hlubšího, jakési spříznění, které se nedá naučit ani nahradit. Byli si blízcí lidsky, povahově i citově. Rozuměli si tak dobře, že si mnohdy nemuseli nic složitě vysvětlovat.

Právě proto na Helenu Růžičkovou nevzpomíná jen jako na legendu českého filmu, ale jako na ženu, která byla dlouhá léta pevnou součástí jeho světa.

Helena byla živelná, upřímná a nikdy nic nehrála

Když Troška popisoval její povahu, zdůrazňoval hlavně jednu věc – autentičnost. Helena Růžičková podle něj nebyla člověkem, který by si na něco hrál. To, co cítila, to také řekla. A pokud si něco myslela, uměla to dát jasně najevo.

Právě tahle její bezprostřednost a otevřenost z ní dělaly osobnost, kterou nešlo přehlédnout. V soukromí byla podle Trošky úplně stejná jako na veřejnosti – energická, přímá, temperamentní a plná života. Žádné přetvářky, žádné opatrné diplomatické formulace. Helena byla zkrátka Helena.

To je také jeden z důvodů, proč si ji lidé dodnes tolik pamatují a proč na ni její kolegové vzpomínají s takovou intenzitou. Byla svá, byla výrazná a nikdy se nesnažila zapadnout do očekávání ostatních.

Když ji někdo zklamal, uměla být pořádně ostrá

Troška ale zároveň přiznal, že právě tato její nekompromisní upřímnost jí občas přinášela i problémy. Helena měla ráda lidi, uměla se s nimi rychle sblížit a vytvořit srdečný vztah. Pokud ji ale někdo rozzlobil, zradil nebo zklamal, neváhala mu to říct přímo do očí.

Její reakce bývaly podle režiséra velmi ostré a ne každý to dokázal unést. Někteří lidé se cítili dotčení, když jim bez obalu řekla pravdu, kterou nechtěli slyšet. Jenže právě v tom spočívala její síla – neuměla lhát ani se přetvařovat.

Troška navíc naznačil, že v mnoha případech se po čase ukázalo, že Helena měla pravdu. A ti, kdo se tehdy cítili ukřivděně, se za své chování nakonec sami omlouvali. To jen potvrzuje, že její přímočarost nebyla zlá nebo vypočítavá, ale vycházela z hlubokého vnitřního přesvědčení a životní zkušenosti.

Nezapomenutelná dvojice, která se zapsala do historie

Jméno Heleny Růžičkové a Zdeňka Trošky si většina diváků okamžitě spojí především s legendární trilogií Slunce, seno… Právě tam vznikly role a scény, které se zapsaly do české filmové historie a dodnes baví další generace.

Jejich společná práce ale nekončila jen u Hoštic. Helena zazářila i v dalších Troškových projektech a pokaždé do nich přinesla svou neopakovatelnou energii, humor i výraznou osobnost. Byla herečkou, kterou nešlo zaměnit, a Troška to moc dobře věděl. I po letech o ní mluví s obdivem, který je zcela upřímný.

Z jeho slov je navíc patrné, že za kamerou nefungovali jen jako režisér a herečka. Byli blízcí přátelé, kteří spolu sdíleli mnohem víc než jen natáčecí dny.

Hoštice znovu ožijí vzpomínkami na Helenu

Na Helenu Růžičkovou Troška nezavzpomínal náhodou. Důvodem je i připravovaná vzpomínková akce 90 růží pro Helenu, která se uskuteční v červnu v Hošticích. Právě tohle místo je s její filmovou stopou neodmyslitelně spojené a pro fanoušky české komedie má téměř kultovní význam.

Návštěvníci se budou moci ponořit do vzpomínek na slavnou herečku prostřednictvím fotografií, archivních materiálů i osobních příběhů lidí, kteří ji znali. Velkým lákadlem mají být i dosud nezveřejněné snímky z jejího soukromého archivu, které nabídnou intimnější pohled na ženu, jež se stala ikonou.

Právě tahle kombinace nostalgie, lidských vzpomínek a neznámých materiálů slibuje mimořádně silný zážitek. A pokud někdo může dodat celé akci opravdovou hloubku, je to právě Zdeněk Troška, který Helenu miloval jako málokdo.

Vzpomínka, která pořád bolí

I po letech je zřejmé, že když Zdeněk Troška o Heleně Růžičkové mluví, nejde jen o milou vzpomínku na dávné časy. Je v tom i bolest, chybění a vědomí, že některé vztahy jsou v životě nenahraditelné. Jeho slova nepůsobí jako naučené fráze pro kamery, ale jako skutečné vyznání člověka, který ztratil někoho velmi blízkého.

Právě proto jeho zpověď tolik zasáhla diváky. Připomněla totiž, že za slavnými filmy a legendárními rolemi stáli skuteční lidé se silnými pouty, emocemi a přátelstvím, které přesahovalo svět showbyznysu.

Helena Růžičková tak v jeho srdci zůstává dál. Nejen jako filmová hvězda, ale hlavně jako spřízněná duše, na kterou se nezapomíná.