Český lev v troskách? Bianca Cristovao dřela naplno, ale gala večer se změnil ve fiasko

Předávání cen Český lev mělo být velkolepou oslavou domácí kinematografie. Místo toho ale večer podle mnohých působil unaveně, uspěchaně a bez potřebné energie. Ani Bianca Cristovao, která měla přinést svěží vítr, prý nedokázala zachránit formát, jenž se ocitl na hraně vyčerpání. Stal se z prestižního večera spíš boj o přežití než slavnost filmu?

Místo slavnosti přišla únava a chladná atmosféra

Letošní Český lev měl působit moderněji, živěji a přístupněji i pro mladší publikum. Organizátoři vsadili na výraznou tvář v podobě Biancy Cristovao, od které si zjevně slibovali oživení tradičně konzervativního večera. Jenže samotná změna moderátorky nakonec nestačila.

Už od prvních minut bylo patrné, že něco nefunguje tak, jak by mělo. Celý ceremoniál působil dojmem, že hlavním cílem není důstojně oslavit český film, ale co nejrychleji rozdat všechny ceny a akci ukončit. Místo slavnostního tempa přišel spěch, místo emocí strohost a místo plného sálu nepříjemný pohled na prázdná místa v předních řadách.

Právě to podle mnohých celkový dojem ještě umocnilo. Gala večer, který by měl být vrcholem filmové sezony, tak nepůsobil jako velká společenská událost, ale spíš jako akce, která se sama snaží přežít vlastní formát.

Bianca Cristovao byla svěží, ale svázaná

Jedním z mála světlých momentů večera byla právě Bianca Cristovao. Podle řady reakcí působila od prvního okamžiku jako příjemné osvěžení a ukázala, že na podobný typ akce bezpochyby má. Jenže zároveň bylo zřejmé, že nedostala takový prostor, jaký by potřebovala.

Místo přirozenosti, nadsázky a improvizace, které jsou pro její projev typické, se musela držet pevně napsaného scénáře. A právě tady se podle kritiků stala zásadní chyba. Bianca Cristovao má energii i charisma, ale pokud musí své vstupy číst z papíru a držet se striktních mantinelů, velká část její síly se vytrácí.

Ve výsledku tak působila jako člověk, který se snaží rozpohybovat stroj, jenž už dávno ztratil tempo. Sama večer zachránit nemohla, i když bylo patrné, že se o to snaží.

Děkovné řeči pod tlakem. Emoce dostaly stopku

Velkou kritiku sklidilo také nastavení celého přenosu. Řada momentů totiž vyvolávala dojem, že organizátoři bojují s každou vteřinou. Nejvíc to bylo patrné při děkovných řečech oceněných.

Silně zarezonoval okamžik, kdy si pro cenu v kategorii Nejlepší herec ve vedlejší roli přišel Dũng Nguyễn. Než ze sebe svou lámanou češtinou dostal všechny myšlenky, které chtěl sdělit, vypršel mu stanovený čas a musel prostor opustit. Právě tento moment mnozí vnímali jako zbytečně tvrdý a necitlivý.

Časové omezení děkovných řečí sice dává v přímém přenosu určitý smysl, jenže tentokrát prý působilo až příliš nekompromisně. O to zvláštněji pak vyznívá skutečnost, že celý večer skončil o téměř dvacet minut dříve. Nabízí se tak otázka, proč byl tlak na oceněné tak výrazný, když se nakonec žádné dramatické přetahování času nekonalo.

Srovnání s Oscary vyznívá pro České lvy bolestivě

Při pohledu na letošní ročník se znovu otevřelo i srovnání se světovými filmovými cenami, především s Oscary. A právě tam je rozdíl podle komentářů nejvíc vidět. Zatímco hollywoodské ceny často staví na emocích, vzájemném respektu a radosti z úspěchu kolegů, u Českého lva letošní atmosféra působila mnohem chladněji.

V zahraničí bývá běžné, že vítěz ve svém projevu vyzdvihne kolegy, konkurenty a celý tým. V tuzemském prostředí ale letos podle kritiků scházela větší spontánnost i srdečnost. Mnohdy to prý vypadalo, jako by držitelé cen spíš přemýšleli, zda vůbec stihnou poděkovat, než aby si naplno užili svůj velký okamžik.

To pak vytváří dojem, že místo společné oslavy české kinematografie sledujeme technicky zvládnutý, ale citově prázdný přenos.

Problém nebyl jen na pódiu, ale i v hledišti

Dojem z večera neovlivňovalo pouze dění na jevišti. Výrazným tématem se stalo také samotné publikum. V sále byla vidět volná místa, což u podobně prestižní akce nepůsobí dobře. A nejen to. Podle některých reakcí se navíc ukázalo, že publikum nebylo na energii Biancy Cristovao úplně naladěné.

Humor přitom funguje i díky reakci sálu. Když chybí spontánní smích, uvolnění a ochota se bavit, dopadá to i na moderátora. V tomto směru se objevují názory, že by neuškodilo pustit do publika více mladších diváků, kteří by mohli večeru dodat potřebnou živost.

Právě nedostatek energie v hledišti mohl být jedním z důvodů, proč celá show místy působila až nepříjemně strnule.

Bianca si další šanci zaslouží, formát ale potřebuje víc než jen novou tvář

Z celé kritiky přesto vychází Bianca Cristovao jako někdo, kdo si další příležitost rozhodně zaslouží. Ukázala, že má potenciál stát se silnou tváří podobného večera. Aby to ale skutečně fungovalo, musela by dostat větší svobodu, více prostoru pro improvizaci a méně svazující režii.

Samotná moderátorka totiž nestačí změnit akci, která má problém hlubšího charakteru. Pokud má být Český lev znovu atraktivní, nestačí jen vyměnit tvář na pódiu. Bude nutné proměnit atmosféru, tempo, práci s publikem i celkový přístup k tomu, co má takový večer vlastně představovat.

Letošní ročník tak pro mnohé zanechal hořkou pachuť. Místo velkolepé pocty českému filmu přišel večer, který připomínal uspěchaný maraton bez dechu. A to je pro značku, jakou Český lev bezesporu je, velmi nepříjemná vizitka.