Nejznámější česká feťačka Katka promluvila o smrti zblízka: Fentanyl ji málem zabil, teď chce začít znovu

Příběh Kateřiny Bradáčové znovu zasáhl veřejnost. Žena, kterou Česko zná jako Katku z dokumentu Heleny Třeštíkové, po letech otevřeně popsala, jak blízko byla smrti, když experimentovala s fentanylem. Teď ale tvrdí, že prožívá nejlepší období své drogové éry a chce svůj život znovu postavit na nohy. Opravdu se před ní otevírá nová šance?

Katka po letech znovu promluvila

Kateřina Bradáčová, známá široké veřejnosti jako Katka, se po devíti letech znovu setkala s moderátorkou Norou Fridrichovou. Společně natočily rozhovor, který se objevil na YouTube a okamžitě vyvolal silnou odezvu. Žena, jejíž osud dlouhá léta sledují diváci díky časosběrnému dokumentu režisérky Heleny Třeštíkové, tentokrát otevřela velmi bolestivá i překvapivě nadějná témata.

Katka mluvila nejen o své současné situaci, ale i o tom, co by chtěla změnit. Přiznala, že v minulosti byla kvůli drogám doslova na hraně života a smrti. Zároveň ale naznačila, že se v jejím životě možná začíná psát nová kapitola.

Na otázku, jak se momentálně má, odpověděla bez váhání: „Za tu mou drogovou éru bych řekla, že je to nejlepší období.“ Právě tato slova mnohé překvapila. Od ženy, která se po většinu života potýká se závislostí, zněla skoro nečekaně optimisticky.

S heroinem skončila, úplně čistá ale ještě není

Katka v rozhovoru popsala, že jedním z hlavních důvodů změny je její únava z dosavadního života. Sama přiznala, že věk i dlouholeté zkušenosti udělaly své. „Bude to asi nejspíše věkem, už mě to ani nebaví, skončila jsem s heroinem a začala jsem dělat spoustu věcí. Zařizuju si občanku a zkouším vyplnit svůj čas,“ vysvětlila.

Tato slova naznačují, že se snaží hledat nový režim a opěrné body, které by ji držely dál od nejhoršího. Přesto otevřeně přiznává, že její boj zdaleka není u konce. V současnosti užívá subutex, lék využívaný při léčbě závislosti na opioidech, ale zároveň připouští, že se drog úplně nevzdala.

„Občas si dám pervitin, jednou týdně, někdy ani to ne. Taky mě to už moc nezajímá, předtím jsem ho brala každý den,“ uvedla bez příkras. Právě tato upřímnost je pro její vystupování typická. Nesnaží se vytvářet obraz dokonalého obratu, ale spíš popisuje realitu takovou, jaká je.

Život na ulici stále nekončí

Ačkoli Katka mluví o zlepšení, její každodenní realita zůstává tvrdá. V rozhovoru přiznala, že otázka bydlení je stále velmi komplikovaná. V poslední době pobývala u kamaráda a jeho maminky, kteří jí umožnili dočasné zázemí. Ani to ale netrvalo dlouho.

„Umožnili mi to, takže jsem u nich mohla být. Pak jsem to tam ukončila a přes noc jsem teď byla venku na Andělu pod takovou plachtou,“ řekla otevřeně. Následně přiznala i vlastní podíl na tom, proč se její situace neposouvá rychleji. „Je to trochu moje chyba, protože jsem si nevybrala občanský průkaz, protože kdybych ho měla, tak bych měla i ubytovnu,“ dodala.

Právě v těchto větách se ukazuje, jak křehká a složitá je cesta zpět do běžného života. Nestačí jen rozhodnutí přestat s jednou drogou. Člověk musí znovu řešit doklady, bydlení, denní režim i základní jistoty, které většina lidí bere jako samozřejmost.

Peníze si vydělává i vyprávěním vlastního příběhu

Katka zároveň popsala, jak si vydělává na živobytí i na dávku subutexu, která podle jejích slov stojí 1490 korun. Peníze získává především prostřednictvím prohlídek noční Prahou a pražským podsvětím, kde lidem přibližuje svět ulice a drogové závislosti. Věnuje se také rozhovorům na podobná témata.

Podle jejích slov jí tato činnost dává určitý smysl. „Je to pozitivní a naplňuje mě to,“ řekla. Zároveň zmínila, že jí občas finančně pomohou i lidé na ulici, kteří ji poznají a chtějí se s ní vyfotit. Její známá tvář z dokumentu tak i po letech stále vyvolává zájem veřejnosti.

Fentanyl ji dostal na samou hranici smrti

Nejsilnější část rozhovoru ale přišla ve chvíli, kdy se otevřelo téma fentanylu. Právě tato extrémně nebezpečná droga, která je v posledních letech často spojována především se situací v Americe, se stala i součástí Katčiny zkušenosti. A téměř ji stála život.

Katka bez obalu přiznala: „I já jsem to brala. Dokonce jsem se jím předávkovala, když jsem si ho dávala nitrožilně. Měla jsem s sebou dva kamarády, oni ale nevěděli, že jsem si dala fentanyl. Pak jsem odpadla, zavolali mi sanitku a ti mi dali do těla látku naloxon, která potlačila efekt drogy.“

Její slova mrazí právě proto, že nejde o teoretické varování, ale o osobní zkušenost ženy, která si prošla desítkami let závislosti. A ještě silnější bylo její další přiznání: „Kdybych naloxon tehdy nedostala, umřela bych.“

Tahle věta patří k nejděsivějším momentům celé zpovědi. Katka tím jasně ukázala, že tentokrát nešlo o další pád nebo běžnou krizi. Šlo skutečně o okamžik, kdy jí šlo o život.

Nová kapitola, nebo jen krátké nadechnutí?

Kateřina Bradáčová se s drogami snažila skoncovat už mnohokrát. Její příběh je proto pro mnoho lidí symbolem nekonečného boje, v němž se naděje střídá se zklamáním. Tentokrát ale její slova působí jinak. Možná klidněji, možná unaveněji, ale zároveň i o něco odhodlaněji.

Sama věří, že i po více než třiceti letech užívání existuje cesta ven. Právě v tom může být její současná výpověď pro mnohé nejsilnější. Ne proto, že by nabízela zázračný obrat, ale protože ukazuje realitu bez příkras. Žádná pohádka, žádný rychlý happy end. Jen velmi těžký pokus dát zničený život znovu dohromady.

Příběh Katky tak znovu připomněl, jak tenká je hranice mezi přežitím a smrtí, zvlášť když do hry vstoupí tak nebezpečná látka, jakou je fentanyl. Zároveň ale ukázal i něco jiného. Že dokud člověk ještě mluví o plánech, dokladech, práci a budoucnosti, stále existuje alespoň malá naděje, že všechno nemusí skončit jen temně.