Freimanová našla štěstí po padesátce. Po boku mladšího manžela ukazuje, že na lásku není nikdy pozdě

Veronika Freimanová je důkazem, že osud umí překvapit i ve chvíli, kdy už by mnozí na velkou lásku skoro nevěřili. Oblíbená herečka našla po rozvodu nové štěstí po boku architekta Vladimíra Boučka, který je o patnáct let mladší, a dnes otevřeně dává najevo, že věk pro ni nikdy nebyl překážkou. Není právě její příběh důkazem, že ty nejkrásnější začátky mohou přijít až napodruhé?

Po těžkém období přišel nový začátek

Život Veroniky Freimanové nešel vždy jen po klidné a šťastné cestě. Po rozvodu s režisérem Jaroslavem Brabcem vstoupila do období velkých změn, které ale nakonec neznamenaly jen konec jedné životní kapitoly, ale i začátek nové. Právě tehdy do jejího života vstoupil architekt Vladimír Bouček, s nímž herečka našla nový partnerský klid i jistotu. O jejich vztahu psala už dříve média a sama herečka v minulosti potvrdila, že po jeho boku prožívá jeden z nejkrásnějších vztahů svého života.

Právě tento příběh dnes působí o to silněji, že Freimanová nikdy neskrývala, že její druhý manžel je o patnáct let mladší. Podle aktuálních informací Super.cz se na věkový rozdíl dívá s nadhledem a je přesvědčená, že city se neřídí čísly v občance. A právě to z jejího životního osudu dělá pro mnoho lidí inspirativní příběh.

K oltáři šla až jako zralá žena

Na celé věci je pozoruhodné i to, že herečka vstupovala do druhého manželství až ve zralejším věku. Blesk už dříve připomněl, že po špatné zkušenosti s prvním manželstvím se svatbě dlouho bránila, nakonec ale změnila názor a v roce 2013 si Vladimíra Boučka vzala. Super.cz nyní doplnil, že když se vdávala, bylo jí osmapadesát let. To jen potvrzuje, že velké životní kroky nemusí přijít jen v mládí.

Freimanová tak dnes působí jako žena, která si prošla zklamáním, ale nezahořkla. Naopak. Je zřejmé, že právě životní zkušenosti jí umožnily vnímat druhý vztah jinak, klidněji a možná i hlouběji. Její příběh tak zapadá do stále častěji připomínané myšlenky, že na lásku opravdu není nikdy pozdě. To ostatně zdůraznil i loňský profil ve Vlastě, který připomněl, že s Boučkem našla novou lásku po padesátce a od roku 2013 tvoří manželský pár.

Nová komedie jí připomněla vlastní osud

Zajímavé je, že téma pozdní lásky se nyní promítá i do její práce. Podle aktuálního článku Super.cz je Freimanová spojena s novou komedií Někdo to rád v Plzni, v níž se objevuje po boku Miroslava Donutila. Sama uvedla, že jí byl scénář blízký a že se na společné scény těšila. Novinky i další filmové zdroje potvrzují, že film režiséra Martina Horského vstupuje do kin 2. dubna 2026 a patří mezi očekávané české komedie letošního jara.

Téma vztahů ve vyšším věku tak pro herečku není jen pracovní látkou, ale i něčím, co se jí osobně dotýká. O to uvěřitelněji pak její slova vyznívají. Freimanová sama naznačila, že podobné příběhy zná i z vlastního života, a právě proto v nich dokáže najít blízkost i pravdivost.

S humorem bere i vlastní proměny

Veronika Freimanová navíc dokazuje, že si umí dělat legraci i sama ze sebe. V aktuálním rozhovoru pro Super.cz mluvila o tom, že její filmová postava je starší a že kvůli roli musela na plátně vypadat méně lichotivě, včetně výraznější masky a přidaných kil. Přijímá to ale s humorem a nadhledem, což jen dokresluje, že si svou současnou životní etapu evidentně užívá bez zbytečných komplexů.

Právě tato lehkost je na ní dnes možná nejpřitažlivější. Vedle herectví si užívá i rodinný život a roli babičky, zatímco pracovní energie jí očividně nechybí. V součtu tak působí jako žena, která našla vzácnou rovnováhu mezi soukromým štěstím a profesním naplněním. To ostatně dobře zapadá i do dřívějších rozhovorů, v nichž mluvila o tom, že po boku Vladimíra Boučka dostala něco, o čem si kdysi ani netroufla snít.

Důkaz, že štěstí může přijít i napodruhé

Příběh Veroniky Freimanové dnes působí jako jasný vzkaz, že život nekončí jedním rozvodem, jedním zklamáním ani jednou špatnou zkušeností. Naopak. Někdy právě až další kapitola přinese to, co člověk hledal nejdéle. A u ní to bylo zjevně partnerské štěstí po boku muže, který je sice mladší, ale zjevně jí sedl právě tak, jak potřebovala.

Freimanová tak ukazuje, že láska si opravdu nevybírá podle věku, ale podle toho, kdo si ve správnou chvíli rozumí. A právě proto její příběh stále tolik přitahuje pozornost. Není v něm křeč ani senzace za každou cenu. Jen silná a lidská připomínka, že ty nejhezčí věci někdy přijdou až tehdy, když je člověk přestane čekat.