V jeho domě zemřelo už 80 dětí: Důvod, proč Mohamed Bzeek dál přijímá další, je silnější než strach ze smrti!

Na první pohled může působit trochu drsně – vysoký, urostlý, s plnovousem. Ale kdo Mohameda Bzeeka z Los Angeles pozná blíž, ví, že za tím zevnějškem bije jedno z největších srdcí, jaká kdy mohla potkat. Přes dvacet let se stará o nevyléčitelně nemocné a opuštěné děti, které by jinak zemřely v nemocničních postelích bez jediného lidského dotyku. Za tu dobu jich u něj v klidu a v bezpečí zemřelo již osmdesát.

Začínal s manželkou, dnes pokračuje sám

Mohamed se péči o těžce nemocné děti začal věnovat ještě koncem 80. let minulého století. Po jeho boku tehdy stála manželka Done – společně tvořili tým, který přijímal děti, o které nikdo jiný nestál. Před patnácti lety však Mohamed ovdověl. Mohl přestat. Mohl si říct, že udělal dost. Místo toho pokračuje dál – sám.

V Kalifornii je jedním z mála lidí, kteří mají certifikát opravňující k péči o děti se zdravotním postižením. To není jen papír – je to výsledek let zkušeností, trpělivosti a odhodlání, které málokdo dokáže udržet.

Osmdesát dětí, které poznal lásku díky němu

Děti, které se k Mohamedovi dostávají, přicházejí z krajní nouze. Jsou to případy, které systém prakticky vzdal – opuštěné, těžce hendikepované, bez šance na uzdravení. On je bere jako vlastní. Každé jedno.

V současné době pečuje například o šestileté děvčátko, které se narodilo ochrnuté, slepé a hluché a potřebuje nepřetržitou péči. Mohamed tu péči poskytuje bez váhání, den za dnem.

Vlastní syn závisí na jeho péči také

Mohamed přitom není jen pěstounem. Má devatenáctiletého syna Adama, který trpí závažnou formou osteogenesis imperfecta – nemocí, při níž jsou kosti extrémně křehké a náchylné ke zlomeninám. Adam proto potřebuje každodenní asistenci, stejně jako svěřené děti. Mohamed tedy nezažívá ani volné chvíle, kdy by si mohl odpočinout od starostí – jeho starost je prostě přítomna neustále, doma i v noci.

Proč to vlastně dělá?

Když se ho lidé ptají na motivaci, Mohamed odpovídá prostě: „Každé dítě potřebuje rodinu.“ Jiný důvod prý ani nepotřebuje. Je přesvědčen, že každé dítě – ať je hluché, slepé, nebo jakkoliv postižené – má právo cítit dotek milujícího člověka a mít místo, kde se bude cítit bezpečně.

Lékaři, kteří s ním spolupracují, ho označují za muže s velkým srdcem. Říkají otevřeně, že on jako jeden z mála dokáže být těmto dětem oporou až do jejich posledních chvil – a že bez něj by mnohé z nich zemřely zcela samy.

Co jeho příběh říká o nás všech

Mohamedův příběh není jen dojemný. Je trochu znepokojivý v tom nejlepším slova smyslu – nutí se zeptat, co bychom byli ochotni obětovat my. Péče o umírající děti není práce, která přináší slávu ani pohodlný život. Je vyčerpávající, bolestivá a nekončící. A přesto ji Mohamed Bzeek vykonává s nasazením, které lékaři, sociální pracovníci i novináři sledují s upřímným obdivem.

V Los Angeles ho lidé znají. Ví, kdo je. A ví, co dělá. To samo o sobě leccos vypovídá.

Zdroj: somzena.sk