Máte pocit, že vás někdo uhranul? Tyto náhlé a nepříjemné potíže lidoví léčitelé spojují s pouhým pohledem!
Přišlo to náhle – před chvílí jste byli fit a najednou vás praštila bolest hlavy, točí se vám svět a nohy sotva drží. Žádná nemoc, žádná viditelná příčina. Lidé, kteří takovými stavy trpí opakovaně, se o nich někdy dozvídají od svých babiček jedno staré slovenské slovo: urieknutie. V češtině se říká „uřknutí“ nebo „mít z očí“. Ať k tomu věříte, nebo ne, podobných příběhů je překvapivě hodně.
Kdy to bolelo ji i pak její dceru
Osmašedesátiletá paní Helena si na podobné zážitky vzpomíná velice živě. „Když jsem byla ještě dítě, chodila jsem někdy ze školy se silnými bolestmi hlavy, bylo mi na zvracení, točil se se mnou celý svět. Stejnými stavy pak o roky později procházela i moje dcera. Naštěstí jsme z toho obě jakoby vyrostly a dnes tyto problémy nepociťujeme. Uřknutí ale rozhodně věřím,“ řekla.
Její příběh přitom není výjimečný. Podobných zkušeností koluje v rodinách celá řada – od generace k generaci, přes hranice zemí i kultur. A právě to dělá celý fenomén zajímavým bez ohledu na to, zda mu přisoudíme duchovno, nebo prostě zvláštní shodu okolností.
Jak k uřknutí vlastně dojde
Podle lidové tradice nemusí být uřknutí vůbec záměrné. Za vším stojí dlouhý, pronikavý, někdy až nenávistný pohled druhého člověka, který v sobě nese silné negativní emoce – závist, vztek, žárlivost nebo hněv. Přitom vůbec nemusí být namířen přímo na vás. Jde jen o to, že se ocitnete ve špatnou chvíli na špatném místě a pohled nabitý negativní energií na vás dopadne náhodou.
Člověk, který vás „uřkne“, vás tedy nemusí vůbec znát. Nemusí vám přát nic zlého. Stačí, že sám v sobě v tu chvíli nese tíhu silných negativních pocitů.
Příznaky, které připomínají kolaps
Projevy uřknutí jsou podle lidové moudrosti velmi specifické – přicházejí náhle, za plného zdraví, a bývají nepříjemně intenzivní. Patří mezi ně:
- ostrá bolest hlavy – bodavá v jednom místě nebo rozlitá po celé hlavě jako při migréně
- závratě a mdloba – silná potřeba lehnout si, tma před očima
- nevolnost a zvracení
- zvonění v uších
- únava a neschopnost se soustředit
- zažívací potíže – průjem nebo zvracení
Samozřejmě platí, že kdykoli se u vás tyto příznaky opakují nebo jsou silné, je na místě navštívit lékaře. Žádné lidové vysvětlení nemůže nahradit odborné vyšetření.
Co na to říkaly babičky
Sbírky lidových moudrostí a pověr jsou v tom zajedno: moderní medicína na uřknutí nestačí. Naše babičky proto sáhly po svých vlastních metodách. Jedna z nejrozšířenějších – a pro dnešního člověka možná trochu překvapivá – spočívala v otření tváře použitým spodním prádlem. U malých dětí se jako alternativa používala mokrá plénka.
Jiný oblíbený způsob pracoval se zápalkami a vodou. Babičky zapalovaly zápalky, případně dřevěné uhlíky, nechaly je dohořet a pak je hodily do nádoby se studenou vodou. Přitom recitovaly různé odříkavé formule. Takto připravenou vodou se pak omyly a trochu si z ní přihnuly. Obřad měl symbolicky „spláchnout“ to, co na ně přišlo.
Jak uřknutí předejít
Prevence podle lidové tradice je překvapivě jednoduchá – a funguje na principu odvedení pozornosti. Červená barva je v tomto ohledu klíčová. Mamičky proto dávaly miminkům do kočárku červenou hračku, červený náramek nebo červenou ozdobu do vlasů.
Logika za tím stojí celkem prostá: červená je natolik výrazná, že pohled kolemjdoucího padne nejdřív na ni – a teprve pak, nebo vůbec, na dítě. Tím se riziko uřknutí výrazně snižuje. Pokud tedy vyráží s vnoučetem na procházku, červená drobnost v kočárku rozhodně nezaškodí.
Pověra, nebo zkušenost generací?
Mladší maminky nad takovými radami často jen mávnou rukou. Starší generace k nim ale přistupuje s daleko větším respektem – a to ne slepě, ale na základě toho, co samy zažily nebo viděly u svých blízkých. Paní Helena to shrnuje jednoduše: věří, protože prožila.
Ať už v uřknutí věříte, nebo ho považujete za zajímavý folklór, jedno je jisté: tyto staré příběhy a rituály jsou součástí naší kulturní paměti. A červená hračka v kočárku? Ta rozhodně neuškodí.
Zdroj: somzena.sk
