Adoptovali si tuhle dívku, kterou nikdo nechtěl kvůli vzhledu. Dnes je z ní globální hvězda

Michaela DePrince, známá jako Mabinty Banguraw, se narodila v roce 1995 v Sierra Leone. Krátce po narození přišla o oba rodiče. Důvodem byla občanská válka v její zemi. Po ztrátě blízkých byla Michaela umístěna do dětského domova, kde začala její noční můra.

Holčička měla vitiligo. Její pokožka ztratila pigmentové buňky a v důsledku toho ztratila barvu. Na jejím krku se objevily bílé skvrny a lidé ji zesměšňovali. Volali ji různými jmény a její jedinou přítelkyní byla dívka se stejným jménem jako ona, Mabinty.

Pro nemoc byla považována za „dítě ďábla“ a nikdo si ji nechtěl adoptovat.

Michaela si vzpomněla na svůj hrozný zážitek z dětského domova a řekla: „Vychovatelky nás stavěly do řady podle jejich hodnocení. První číslo bylo nejoblíbenější dítě a 27. bylo nejhorší,byla jsem 27.

Stále mi říkali, proč by někdo chtěl adoptovat ďáblovo dítě?“

Michaela byla dlouhé dny hladová a mnohdy bez dozoru. Její život vypadal beznadějně, dokud náhodou nenašla v časopise obrázek baletky.

Jak řekla v rozhovoru: „Zaujala mě nejen proto, že žena na fotce byla baletka. Souviselo to s tím, že vypadala šťastně. Chtěla jsem být šťastná,“ dodala. „Je-li balet to, co ji udělalo šťastnou, udělá to šťastnou i mě.“

Naštěstí měl pro ni osud v plánu něco jiného, ​​než jen smutek a bolest. Jedna žena se chystala jít do Afriky a chtěla si adoptovat její kamarádku Mabintu. V sirotčinci však nastal zmatek a Elaine se zeptali, kterou Mabinty si lze adoptovat.

Poté, co se žena jménem Elaina DePrince dozvěděla, že Michaela je také sirotek, rozhodla se adoptovat si obě dívky a pojmenovala je Michaela a Mia. O adopci dvou dívek řekla manželovi, který s nadšením souhlasil.

Manželé již měli zkušenosti v oblasti adopce. Dvojice si předtím adoptovala tři chlapce ze zahraničí. Všechny jejich adoptované děti měly hemofilii.

Elaina dělala všechno pro to, aby se o své syny řádně postarala. Když se však nakazili virem HIV, došlo k tragédii. Na virus v té době neexistoval lék, a tak rodina přišla o všechny tři chlapce. Proto se pro adopci rozhodli znovu. V roce 1999 si tak manželé adoptovali čtyřletou Michaelu i s její nejlepší přítelkyní.

Dívka o svém snu o tanci okamžitě řekla svým adoptivním rodičům.

Z celého srdce ji podporovali. Osobně ji vozili na hodiny a věnovali se jejím koníčkům. Michaele však nějakou dobu trvalo, než přijala jejich bezpodmínečnou lásku a podporu.

Bála se, že přijde o nový život. Jak řekla v jednom rozhovoru: „Kdysi jsem spávala při rozsvíceném světle. Bála jsem se a myslela jsem si, že pokud světlo zhasnu, vzbudím se znovu v dětském domově.“

Byla odhodlána každému, kdo ji předtím kritizoval, dokázat, že se mýlil. Ale i v Americe čelila jistým překážkám.

Uvědomila si, že její stav kůže může ovlivnit její kariéru tanečnice. Její adoptivní máma jí však vždy říkala, aby se nevzdávala. Řekla jí, že její bílé skvrny jsou ve skutečnosti kouzelný pohádkový prach!

V roce 2020 v červnu Michaela přišla o nevlastního otce a všechna svá vystoupení věnovala jeho památce.

Díky lásce a uznání svých adoptivních rodičů se jí podařilo překonat strach a nyní je z ní světově uznávaná umělkyně známá svými tanečními schopnostmi!

„Když mi bylo osm let, učitelka mi řekla: Víš, o baletky s tmavou pokožkou jako taneční škola velký zájem nemáme, protože všechny nakonec zhrubnou a mají velká prsa.“

Naštěstí Michaela nenechala takovou ignorantskou učitelku rozhodnout o svém osudu. Tvrdě pracovala a všechny její roky tvrdé práce nevyšly nazmar a její kariéra byla úspěšná.

Ve věku 17 let začal Michael pracovat v Harlem Dance Theatre v New Yorku.

Jak krásný a vzrušující příběh! Sdílejte, abyste inspirovali ostatní k dosažení jejich vysněných cílů!