Andrejovi je 34 let a pořád bydlí u své maminky. Důvod, který k tomu má, Vás dostane do kolen!

Zdá se, že v moderní společnosti se všeobecně uznává, že dospělé děti by měly žít odděleně od svých rodičů. Na dálku (zejména mluvíme-li o různých městech) není snadné pomoci matce a otci, ale i tak by měl mít každý svůj život. A pokud žijete odděleně, znamená to, že se vám více či méně daří. Posloucháte některé známé, že byste měli bydlet sami a konečně se osamostatnit – jste o tom upřímně přesvědčen i vy?

Náš dnešní hrdina Andrej není zvyklý na stereotypy, důležité je, aby byl i přes své 34 roky každý den s mámou.

Citujeme:

„Tak proč se to stalo? Jsem louzer? Zdá se, že ne – jsem obchodník as penězi je u mě všechno v pořádku. Jsem ošklivý? S tělesným postižením? Jsem panic? Také ne, mám stálou partnerku. U mě je všechno v pořádku, ženy si nestěžují. Nejsou zde žádná tajemství a záhady – bydlím s mámou, protože s ní chci bydlet. Ano, dovedete si představit, vděčné děti mohou mít takovou touhu. Snažil jsem se žít odděleně, pronajal jsem si dům na několik let, ale nebylo dne, abych se nestaral o to, jak se tam má máma, zvládá to, má všechno, co potřebuje?”

Jde o péči o naše blízké ao to, jak jsme připraveni nést za ně zodpovědnost. Zkoušel jsem žít se ženami – nevyšlo to. Vrátil jsem se k matce, aby nebyla osamělá, otec byl už dávno mrtvý. Ano, a cítím se s ní jaksi pohodlněji, ve 20 letech se zdálo, že moji rodiče pouze zasahují do mého života. A ve 34 letech je už každá starost příjemná, každé slovo působí laskavě.

Potkám-li ženu, hned ji seznámím s mámou, ale pokud chce žít odděleně, tak se odstěhujeme. Teď mě nikdo nepronásleduje a je mi jedno, co si kdo myslí o této situaci, jak vypadám zvenčí. Všechno mi vyhovuje. Lidé by se měli starat především o sebe, ne o druhé. A před souzením se zamyslete – co dáváte svým rodičům? Telefonování jednou za měsíc?

A co myslíte – rozumně argumentuje Andrej? Napište nám váš názor do komentáře…

Pokud se vám jeho příběh líbí, sdílejte jej se svými přáteli.