Bolest, potrat i dlouhé čekání: Adela Vinczeová popsala cestu k synovi Maxovi a dojemné chvíle, které jí změnily život

Adela Vinczeová se rozhodla otevřeně promluvit o jednom z nejosobnějších témat svého života. S manželem Viktorem toužili po dítěti, prošli si ale bolestnou ztrátou miminka, zvažovali umělé oplodnění a nakonec se vydali úplně jinou cestou. Dnes vychovávají syna Maxe, kterému od mala citlivě vysvětlují jeho životní příběh. Jak vypadala jejich dlouhá a emotivní cesta k vytouženému rodičovství?

Dlouhá cesta za dítětem nebyla vůbec jednoduchá

Adela Vinczeová se v pořadu eXtra Host svěřila s velmi citlivou kapitolou svého soukromí. S manželem Viktorem Vinczem si přáli miminko, ale cesta k rodičovství pro ně byla mnohem složitější, než si původně představovali. Populární moderátorka přiznala, že se nejprve snažili o dítě přirozenou cestou. Situace se však zkomplikovala a ukázalo se, že problém není na její straně, ale u Viktora.

Právě on se později rozhodl o tématu otevřeně mluvit i veřejně. Důvod byl jasný. Už nechtěl přihlížet tomu, jak Adela čelí nepříjemným dotazům, kdy konečně bude maminkou. Zvenčí totiž často lidé vůbec netuší, jak bolestivý a náročný může být boj o dítě pro pár, který po rodině skutečně touží.

Potrat a rozhodování, které změnilo vše

Adela navíc v minulosti přišla o miminko, což byla zkušenost, která se do jejího života výrazně zapsala. I proto manželé začali přemýšlet nad dalšími možnostmi a ve hře bylo také umělé oplodnění. K tomu však nakonec nedošlo, protože moderátorka cítila, že touto cestou jít nechce.

„Já jsem tak nějak vnímala své tělo, že nechci jít na umělé oplodnění. Řekla jsem si: Bude na světě už tak dost dětí, které nemají rodiče, tak já nebudu cílit k tomu, ho sem nějakými laboratorními pokusy přivést,“ řekla v pořadu eXtra Host.

Tahle slova ukazují, že její rozhodnutí nebylo impulzivní, ale velmi hluboké a promyšlené. Pro Adelu i Viktora bylo důležité najít cestu, která bude v souladu nejen s jejich přáním, ale také s jejich vnitřním nastavením a životním přesvědčením.

Důležité smíření: dítě nesmí zaplnit prázdnotu

Vinczeová zároveň zdůraznila, že ještě před samotným rozhodnutím pro adopci je podle ní zásadní jedna věc – smíření s tím, že děti možná nepřijdou vůbec. Právě to považuje za důležitý předpoklad zdravého přístupu k rodičovství.

„Myslím, že je velmi důležité před tím, než člověk jde buď na umělé oplodnění, nebo cestou adopce, se především smířit s tím, že děti prostě možná nebudou, protože nemohou být výsledkem našeho lpění, aby nám pak zaplnily nějakou díru v životě,“ uvedla otevřeně.

Podle jejích slov dítě nemá být prostředkem k zacelení osobních bolestí nebo nenaplněnosti. Naopak by mělo přijít do prostředí, které je připravené přijmout ho s láskou a bez očekávání, že vyřeší všechno, co dospělým v životě chybí.

Čekání bez požadavků trvalo roky

Když se manželé definitivně rozhodli pro adopci, začal pro ně další, velmi dlouhý proces. Adela přiznala, že s Viktorem neměli téměř žádné konkrétní požadavky na to, jak by jejich dítě mělo vypadat. Přesto čekali na chlapečka více než dva a půl roku.

„Kdybychom si dali kritéria, že chceme holčičku majoritní, tak bychom čekali ještě déle. A tak to bylo relativně rychle. Ale těch dva a půl roku jsem vůbec nečekala u telefonu, protože člověk si žije svůj život, svůj komfortní život čtyřicátníka,“ vysvětlila.

Její slova působí velmi střízlivě. Čekání nepopisuje jako každodenní drama, ale spíš jako období, kdy člověk dál žije svůj život a zároveň někde v pozadí ví, že se jednoho dne může všechno změnit.

Telefonát, který otočil život vzhůru nohama

A přesně to se také stalo. Po dlouhé době přišel telefonát, který pro ně znamenal naprostý zlom. Adela popsala, jak jí zavolal manžel se zprávou, která změnila jejich svět během několika vteřin.

„Najednou mi volá můj muž: Mají pro nás chlapečka a já, že okej. Připadalo mi to hrozně směšné, ta představa,“ řekla moderátorka.

To, co předtím působilo vzdáleně a skoro abstraktně, se náhle stalo realitou. A i když v okolí neměli žádné miminko a vstup do rodičovství tak pro ně byl úplně nový, malý chlapec si je podle všeho získal prakticky okamžitě. Brzy se z nich stala kompletní rodina.

Maxův příběh je součástí jejich života od začátku

Syn Max, kterého adoptovali na konci roku 2022, dnes vyrůstá v prostředí, kde se o jeho životním příběhu nemlčí. Adela v rozhovoru popsala, že se s ním o tom baví už nyní, přestože jsou mu teprve tři roky. Přístup s Viktorem stavějí na otevřenosti, citlivosti a respektu.

„My se o tom bavíme, je to součást jeho příběhu a je to jakási dokonalost našich životů a našeho dění. Takže pro mě nikdy nebyl problém o tom mluvit, ale dávám si pozor, jak o tom mluvím, protože si říkám, že on se možná někdy v budoucnu bude dívat na tyhle rozhovory. Takže abych tam neřekla něco, co by špatně pochopil. Aby věděl, že ho milujeme a že jsme ho milovali od prvního okamžiku a že to je to nejdůležitější,“ vysvětlila.

Právě v této větě je dobře vidět, jak moc moderátorka přemýšlí nad tím, jaká slova volí. Nejde jí jen o přítomnost, ale i o to, co jednou její syn uslyší a jak to pochopí.

Slovo adopce zatím nepoužívají, příběh mu ale vysvětlují

V rozhovoru prozradila i to, že se během domácích rozhovorů zatím snaží přímo vyhýbat slovu adopce. Má pocit, že to pro malého Maxe ještě není přirozená součást jazykového vybavení, i když podle ní používá některá slova nad rámec svého věku.

„Mám pocit, že to ještě není v jeho jazykovém vybavení tak přirozené,“ uvedla. Zároveň ale dodala, že psychologicky je důležité, aby každý člověk dokázal chápat vlastní příběh a měl v něm co nejvíce dílků do mozaiky.

Proto Maxovi vysvětlují jeho minulost přiměřeně jeho věku. Vyprávějí mu, kde byl po narození, kdo se o něj staral a jak si pro něj přišli. Nepředkládají mu jeho příběh jako něco bolestného nebo tajného, ale jako přirozenou součást jeho identity.

První měsíce prožil u profesionální pěstounky

Adela také popsala, že Max strávil první měsíce života u profesionální pěstounky. Díky dnešní legislativě už totiž děti po narození nemusí putovat do ústavů nebo kojeneckých zařízení, ale dostávají se do přechodných rodin, které se o ně starají do doby, než jsou připravené na adopci.

„My mu pak vyprávíme: ‚Byl jsi u této paní, tam jsi bydlel, my jsme tě tam chodili navštěvovat a učili se s ní, jak tě koupat,‘ a tak dál. Snažíme se mu tedy vysvětlit, že on byl v bříšku jiné paní, ale že od začátku byl naším synem. Ve svém okolí má hodně adoptovaných dětí a že ta propojení máma, bříško, dítě mohou mít různé kombinace a on to bere, myslím, jako takovou normální věc,“ dodala.

Právě tato otevřenost je na jejich přístupu nejvýraznější. Max má od mala vyrůstat s vědomím, že jeho životní příběh je jiný, ale rozhodně ne méně hodnotný. Naopak – že je plný lásky, přijetí a vědomého rozhodnutí stát se rodinou.

Adela je smířená i s budoucností

Moderátorka se podle svých slov nebrání ani tomu, že by jednou Max mohl chtít poznat své biologické rodiče. I to bere jako možnost, která k jeho příběhu může patřit. Důležité pro ni je, aby vyrůstal v bezpečí, s pocitem lásky a bez toho, že by před ním někdo zatajoval pravdu.

Otevřená zpověď Adely Vinczeové tak není jen příběhem o bolesti, potratu a nenaplněné cestě k biologickému dítěti. Je hlavně výpovědí o zralosti, přijetí a lásce, která nevzniká jen skrze genetické pouto. Jejich syn Max se stal vytouženou součástí života, na kterou dlouho čekali. A jak je z jejích slov patrné, od prvního okamžiku věděli, že právě on je jejich.