Chlapec pozval na narozeninovou oslavu všechny spolužáky, kromě jednoho. A jeho matka to nemohla nechat jen tak… Neuvěříte, co udělala

„Dokonale chápu, že to není chyba, ale úmyslné rozhodnutí z vaší strany,“ napsala Jennifer ve svém dopise.

Rodiče pozvali na oslavu celou třídu – 22 lidí. A jen Savier zůstal bez pozvání, což se samozřejmě všichni hned dozvěděli. Podle slov matky její syn nikdy neměl problémy se spolužáky. Je to velmi milý kluk a snaží se s každým kamarádit. Jennifer si je proto jistá, že chlapce nepozvali na párty jen proto, že je trochu jiný než ostatní.

Žena velmi dobře ví, že mnoho lidí se kolem jejího syna cítí nepříjemně a nevědí, jak se zachovat.

„Vím, že kdybyste věděli o lidech s Downovým syndromem trochu víc, neučinili byste takové rozhodnutí,“ napsala.

Žena ve svém dopise vzpomíná, že nejprve měla těžké časy: nikdo jí nedokázal vysvětlit, jak vychovávat svého syna.

Od svého okolí, přesvědčená, že chlapec nikdy nebude „normální“, slyšela pouze stereotypy a vážně se obávala, že její syn nikdy nebude moci komunikovat s vrstevníky. 

Ale všechny její obavy zmizely, když viděla, jak Savier snadno najde společnou řeč se svým bratrem a sestrou. Ve svém dopise se snažila vysvětlit, že její syn se neliší od ostatních dětí, i když se někdy chová neobvykle:

„Lidé s Downovým syndromem se dívají na život přesně tak, jako my. Chtějí si najít dobré přátele, chtějí komunikovat. Chtějí být užiteční, chtějí v životě něčeho dosáhnout. Chtějí jít na narozeniny spolužáků.“

Jennifer požádala rodiče svého spolužáka, aby si popovídali se svými dětmi.

„Každý rodič chce, aby se jeho dítě přátelilo s vrstevníky, ne aby bylo vyvrhelem. A proto musíme sami jít svým dětem příkladem, musíme jim vštípit touhu učinit správnou volbu.“

Žena si je jistá, že pokud se lépe poznají, děti se budou moci spřátelit.

Saviera téměř nikdy předtím nezvali na narozeninové oslavy. A máma začala mít podezření, že je to její chyba. Chlapec studuje v nejobyčejnější třídě a nevyžaduje žádné speciální zacházení, takže jeho matka nikdy nežádala učitele a rodiče spolužáků, aby se k jejímu synovi chovali speciálně.

,Vím, že rodiče dětí s Downovým syndromem předtím, než je pošlou do školy, často mluví na rodičovských setkáních, aby mluvili o svém dítěti. Ale já ne. Pro mě byl vždy jen obyčejným dítětem, mým Savierem, a zdálo se mi, že lidé už vědí o Downově syndromu dost, takže jsem je nemusela poučovat. Ale mýlila jsem se. Teď mám pocit, že jsem zklamala svého syna.“

Jennifer lituje, že si s rodiči spolužáků svého syna nepopovídala dříve. Možná by pak svého syna nemusela veřejně hájit. Samozřejmě, v dopise neuvedla žádná jména. Známí však snadno pochopili, komu byla tato zpráva určena.

Tento dopis si přečetly statisíce lidí a pomohly ho šířit. Za pár dní Jennifer řekla, že rodiče spolužáka okamžitě zareagovali na její výzvu a popovídali si s dětmi. Výsledkem bylo, že Savier dostal speciální pozvání na narozeninovou oslavu, která z něj okamžitě udělala nejšťastnějšího chlapce na světě.

„Nemůže o tom přestat mluvit,“ napsala máma.

Savier Angele zdaleka není jediným dítětem, které dokázalo, že děti s Downovým syndromem mohou bez problémů studovat v běžné škole.

To je jen v praxi, kdy se snaží zařídit děti v běžné škole, rodiče se setkávají s nepochopením, strachem, znechucením, dokonce agresí jiných. Většina se jednoduše nepostaví a nechá dítě doma učit se. Výsledek: osamělost, nedostatek sociálních dovedností, víra ve vlastní abnormalitu.

Čin Jennifer Angely se mnohým bude zdát nepříjemný: žena zřejmě porušila nevyslovené tabu, když veřejně poukázala na neférové ​​zacházení se svým synem. Nebála se prolomit ticho, povídat o něčem nepříjemném, dobře věděla, že toto ticho jako nepřekonatelná stěna mění tisíce lidí na celém světě na vyvrhele.

zdroj: somzena.sk