Chlapeček promluvil o své mamince: Jeho poslední slova dojala tisíce lidí po celém světě

Všechno to začalo nechvalně známými recidivami rýmy a namáhavým dýcháním. Lékaři si rychle uvědomili svoji bezmocnost. Léčba nepomohla a malému pacientovi začaly ubývat síly.

Rok a půl statečně bojoval, usmíval se a snažil se být statečný, ale bolest byla nesnesitelná.

Jeho matka si vzpomíná na jeden z posledních rozhovorů, které měla s Nolanovým ošetřujícím lékařem…

Doktor se slzami v očích řekl, že nic nezabírá a jediné, co mohou udělat, je alespoň částečně zmírnit jeho bolest léky.

Právě tehdy měla Ruth rozhovor se svým synem, na který nikdy nezapomene a který dojal tisíce lidí z celého světa.

„Sedla jsem si k synovi a položila si jeho hlavu do klína.

Synku můj, bolí tě to, když dýcháš, že?

Nolan: „Hmm…trochu.“

Já: „Všechno tě bolí, viď, drahoušku?“

Nolan: (dívá se na podlahu) – „Ano, mami.“

Já: „Nolane, vím, že tato nemoc je strašná, ale už s ní nemusíš bojovat.“

Nolan (široce se usmívá): – „Opravdu nemusím?! Nemusím ani pro tebe?“

Já: „Ne, Nolane. Ty jsi celou tu dobu bojoval pro mě?“

Nolan: „Ano, mami.“

Já: „Nolane, co si myslíš, jaká je práce tvé mámy?“

Nolan: „Chrání mě a stará se o mě.“ (řekl to se širokým úsměvem).

Já: „Mé dítě. Už se tady o tebe nemohu starat. Jediný způsob, jak můžeš být šťastný je, že odejdeš do nebíčka.“

Nolan: „Půjdu tam a budu si hrát, dokud ke mně nepřijdeš, ale celou dobu se na tebe budu dívat shora, že?“

Já: „Samozřejmě! Mě se určitě nezbavíš, tím si můžeš být jistý!“

Nolan: „Děkuji, mami!“

O několik dní později Nolan střídal už jen stavy spánku a krátké bdělosti. Ruth byla celou dobu s ním. Vzdálila se od něj, jen když šla do koupelny a dala si rychlou sprchu.

Pokaždé požádala svého syna, aby se podíval směrem ke dveřím, protože se znovu objeví za dvě minuty.

Tentokrát Nolan zavřel oči hned, jak se za jeho matkou zavřely dveře.

Nolanovi zkolabovaly pravé plíce… Jeho stav byl kritický, jeho agónie trvala několik hodin. Nolan se vzbudil a pak se probudil naposledy, jen aby se usmál a řekl své matce, že ji miluje. Odpočívej v klidu, andílku.

Nesmíme zapomenout na Nolanova slova. Sdílejte tento dojemný příběh se svými přáteli!

Napište nám komentář! Vaše názory jsou vítány!