Další song pro Schillerovou! Po bizarním přání přišla nová hudební rána, její reakce mluví za vše
Alena Schillerová zažívá narozeninové dny, na které jen tak nezapomene. Po prvním hudebním přání od Oty Klempíře dorazila další píseň, tentokrát od DJ Roxtara alias Dominika Turzy, a kolem celé věci se okamžitě rozvířil další mediální rozruch. Sama politička zvolila nadhled, humor a slova, která mnohé zaujala. Který z autorů u ní nakonec zabodoval víc?
Narozeniny Schillerové rozpoutaly nečekanou hudební smršť
Alena Schillerová oslavila 18. března své 62. narozeniny a místo obyčejných gratulací se kolem její osoby rozjela pozoruhodná série hudebních přání. Nejprve na sebe upozornil Oto Klempíř, který jí poslal netradiční narozeninovou píseň. Krátce nato se přidal i DJ Roxtar, vlastním jménem Dominik Turza, jenž pojal své přání zcela jinak – odlehčeně, hravě a s jasnou dávkou nadsázky.
Právě druhý song začal rychle rezonovat na sociálních sítích i v médiích. Lidé neřešili jen samotný obsah přání, ale také to, jak na něj zareaguje samotná oslavenkyně. V době, kdy se politika často mění v ostré střety a vážné spory, totiž podobná odbočka do světa humoru působí jako vítané, ale zároveň velmi sledované zpestření.
DJ Roxtar vsadil na humor, který Schillerovou viditelně pobavil
Zatímco první hudební pokus vzbudil mezi lidmi rozporuplné reakce, DJ Roxtar podle dostupných reakcí vsadil na lehčí a zábavnější tón. Jeho narozeninové přání mělo působit jako humorné „vyznání“, které má především pobavit a neurazit. A právě to se podle všeho podařilo.
Schillerová dala najevo, že celou situaci nebere přehnaně vážně. Naopak působila dojmem, že ji druhý hudební příspěvek skutečně rozesmál a že podobnou nadsázku ve veřejném prostoru vítá. Podle zveřejněné reakce uvedla: „Děkuju panu Roxtarovi, je to vtipné a upřímně jsem se u toho zasmála, protože trochu nadsázky a humoru k politice patří.“ Právě tato věta vzbudila značnou pozornost, protože velmi jasně ukázala, jaký typ humoru je jí bližší.
O Klempířovi mluvila opatrněji, a tím spustila spekulace
Na celé věci je zajímavé i to, že u prvního přání od Oty Klempíře byla Schillerová podstatně zdrženlivější. K jeho vystoupení sice dříve poznamenala „Přišlo WhatsAppem, děkuji,“ ale ve chvíli, kdy reagovala na DJ Roxtara, už bylo zřejmé, že právě druhé pojetí ji bavilo o něco víc.
A právě tady se rozjely další dohady. Pozorní sledující začali řešit, zda Schillerová tímto nepřímo nenaznačila, který z hudebních tvůrců u ní zabodoval víc. V mediálním prostoru tak vznikl skoro malý souboj dvou narozeninových interpretů, z něhož se stalo samostatné společenské téma.
Schillerová navíc naznačila, že se jí během krátké doby sešlo víc hudebních přání a že by si z nich snad mohla sestavit i vlastní symbolický playlist. Tím celé situaci dodala další dávku nadhledu. Místo aby se od neobvyklých gratulací distancovala, rozhodla se je přijmout jako kuriózní součást veřejného života.
Z malé narozeninové legrace je mediální podívaná
Celý příběh ukazuje, jak rychle se i zdánlivě nevinné narozeninové přání může proměnit v malou veřejnou show, zvlášť když se týká známé politické tváře. V případě Aleny Schillerové nešlo jen o gratulace, ale také o styl, formu a o to, kdo dokáže zaujmout větší lehkostí, vtipem nebo originalitou.
Zároveň se znovu potvrdilo, že humor v politice může fungovat, pokud nepůsobí křečovitě a pokud je v něm cítit nadsázka spíš než kalkul. U DJ Roxtara se podle dosavadních reakcí podařilo trefit tón, který Schillerovou pobavil a veřejnost zaujal. O to víc vyniklo, že u předchozího hudebního přání tak jednoznačná slova nezazněla.
Schillerová si z toho dělá show po svém
Ať už si o podobných hudebních přáních myslí kdokoliv cokoliv, jedno je jisté: Alena Schillerová z nich dokázala vytěžit moment, o kterém se mluví. Nevyvolala konflikt, neurazila se a místo toho vsadila na úsměv a lehkou ironii. Právě tím možná celé situaci pomohla ještě víc než samotní autoři skladeb.
V době, kdy se veřejný prostor často topí v napětí, působí podobná epizoda jako zvláštní směs bizáru, humoru a promyšlené mediální hry. A přesně to je důvod, proč se o ní tolik mluví. Nejde už jen o obyčejné narozeniny, ale o drobný kulturně-politický moment, který ukázal, že i jedna písnička může rozpoutat překvapivě hlasitou odezvu.
