Dcera zmizela beze stopy. Až po letech vdova objevila dopis, který odhalil srdcervoucí tajemství jejího manžela

Karina byla chytrá a veselá dívka. Když jí bylo tři roky, zmizela beze stopy na dětském hřišti během rodinné oslavy narozenin. Claudia ani Alexej se s tím nikdy nesmířili. Pátrání, policie, zoufalství. Po dvou týdnech přišel první infarkt. A za dalších patnáct let poslední.

Po pohřbu se Claudia vrátila do prázdného bytu, kde všechno připomínalo manžela. Vzpomněla si na místnost, kam jí Alexej nikdy nedovolil vstoupit – jejich starou spíž. Roky se tam zavíral se svými chemickými pokusy a zamykal dveře na zámek. Claudia jeho přání respektovala. Až do teď.

„Musím zjistit, co tam schovával,“ pronesla rozhodně. S pomocí sousedky Káti vylomily zámek a vstoupily dovnitř. V místnosti byl pořádek, knihy, staré plechovky a krabice. Ale mezi nimi ležela obálka s jejím jménem.

Otevřela ji a začala číst:

„Pokud čteš tento dopis, už nejsem mezi vámi. Chci se ti omluvit. Po zmizení Kariny jsem tě zradil, i když jsem to udělal z lásky.“

Alexej v dopise přiznal neuvěřitelné – Karina nezmizela. Byla vážně nemocná a potřebovala drahou operaci v zahraničí. Když se v továrně setkal s bezdětným ruským párem žijícím v Německu, nabídli mu dohodu: oni uhradí operaci a zachrání život jejich dceři, pokud ji budou moci adoptovat. Měl na rozhodnutí 24 hodin. Lékaři mu tehdy dali jasnou odpověď: bez zákroku dívka zemře během roku.

„Vím, že jsem tě zradil. Ale Karina je naživu. V Německu. A doufám, že ji jednoho dne najdeš.“

K dopisu byly přiloženy i lékařské zprávy, výsledky vyšetření – vše potvrzovalo pravdivost jeho slov. A také album s fotografiemi. Na jedné z nich byla mladá dívka s tváří tak podobnou Claudii, že nemohla být na pochybách. Její dcera. Dospělá, šťastná, s diplomem v ruce, obklopená „novými“ rodiči.

Claudia byla v šoku. „Co mám dělat, Kaťo?“ zeptala se zoufale své sousedky.

„Claw… tohle jsem neviděla ani ve filmech. Já nevím,“ odpověděla upřímně Káťa.

„Pojedu za nimi. Najdu svou dceru,“ prohlásila Claudia s rozhodností.

Ale ještě než stihla učinit jakýkoli krok, zazvonil zvonek. A ve dveřích stála ona – dívka s očima své matky. Karina.