Mezi pravidelnými návštěvníky byl i starší muž jménem Gregor. Každý den si objednával stejné jídlo – guláš a rybízový kompot.
Na jeho objednávkách ale bylo vždy něco, s čím nebyl spokojený. Někdy byl guláš bez masa, jindy příliš řídký, nebo dokonce studený. Kompot byl někdy zkažený nebo málo sladký. Neustále se stěžoval, a proto jsme si, jako číšníci, na něj moc nepotrpěli.
foto: facebook.com
Naštěstí však byla číšnice Veronika, která s ním vždy trpělivě komunikovala, naslouchala jeho nářkům a stále se na něj usmívala. To bylo něco, co ostatní nedokázali pochopit.
Veronika jednoduše ignorovala jeho rozmary. Vždy k němu byla milá a upřímně mu projevovala náklonnost. Ostatní kolegové se divili, protože pro ně byl Gregor jen starý muž s neustálou špatnou náladou. Pak ale jednoho dne Gregor nepřišel. Zpočátku nám to připadalo zvláštní, ale když po dalších pěti dnech pořád chyběl, začali jsme mít o něj obavy. Vždyť mu už bylo 87 let. Moje kolegyně Veronika byla z toho nejvíce vystrašená.
Jeden den přinesli noviny s oznámením „Pan Gregor odešel do nebe.“ To nás zasáhlo, všichni jsme pocítili smutek, ale Veronika to nesla obzvlášť těžce.
O dva týdny později se v naší restauraci objevil mladý muž oblečený ve stylovém obleku s kufříkem. Bylo hned jasné, že není z našeho města. V našem malém městě se navzájem téměř všichni znají.
Přistoupila jsem k němu jako k jakémukoliv jinému zákazníkovi a zeptala se, co mu mohu přinést. Zdvořile mě požádal o rozhovor s číšnicí Veronikou. Ta byla v šoku a hned chtěla vědět, co od ní muž chce. On se jen usmál a požádal ji, aby si sedla. Zjistilo se, že pan Gregor jí odkázal dům, pozemek a auto…
A zanechal pro ni ručně psaný dopis:
„Neměl jsem rodinu, protože moje žena zemřela velmi brzy. Celou tu dobu mi byla drahá jediná osoba, moje vnučka. Jen kvůli tobě, Veroniko, jsem chodil do restaurace ty roky. Vždy jsi mě poslouchala, usmívala se na mě a nevšímala si mých stížností. Děkuji ti, broučku, velmi mi budeš chybět!“
foto: facebook.com
Veronika plakala, když dopis četla. Pak si vzala pár dní volna. Myslím, že celé ty dny proplakala, protože se už do práce nevrátila.
Svoje bydlení pronajala a přestěhovala se do domu pana Gregora…
