Dědeček přišel k pokladně s igelitkou, za kterou mu vynadala pokladní: Udělil jí velkou lekci

Příběh zveřejnil na Facebooku Anders Sahlin v roce 2013.

Obsah jeho příběhu je stále aktuální a důležitý, a to i pro mladší generace. Zahájil svůj send důležitou větou: „Toto by si měl přečíst každý, kdo má 50 let, a možná i mladší lidé!“.

Nedávno jsem se ocitl v supermarketu, kde mi pokladníčka jednoznačně vyčetla, že nesu igelitku.

Uvedla, že jednorázové plastové výrobky škodí životnímu prostředí. Omluvil jsem se jí a pokusil se přiblížit situaci tím, že v naší době jsme nad ochranou přírody ani příliš neuvažovali.

„Problém je, že vaše generace se dostatečně nezabývala ochranou životního prostředí pro generaci následující,“ odvětila mi pokladníčka.

Musím uznat, že její slova obsahovala pravdu, neboť my jsme o ekologii v naší době vážně nepřemýšleli. Ale co nám zůstávalo? Po důkladném zamyšlení jsem si vzpomněl…

Vzpomínám si, že jsme měli lahve od mléka, které jsme vraceli do obchodů, abychom je mohli opětovně použít.

Vzhledem k tomu, že jsme nebyli rozmazlení, museli jsme chodit po schodech, neexistovaly žádné výtahy ani eskalátory v obchodech a školách.

Auto jsme většinou nenastartovali, pokud jsme se potřebovali dostat na krátkou vzdálenost, raději jsme udělali těch pět minut chůze.

Pokladníčka měla pravdu, na ekologii jsme příliš nemysleli.

Plenky jsme prali, neexistovaly jednorázové.

Prádlo jsme sušili venku, bez použití elektrické sušičky, a tím jsme šetřili energii.

Naše děti nosily oblečení po starších sourozencích, nikdo se nestaral o značky, které nosil.

V domácnosti jsme měli pouze jedno rádio a jeden televizor, který byl tak malý, že bychom ho mohli nosit v kapse.

Avšak i přesto pokladníčka měla pravdu, věc se má tak, že jsme o životním prostředí přemýšleli jen minimálně.

V kuchyni jsme všechny ingredience ručně míchali a potraviny balili do starých novin.

Kosačka fungovala na ruční pohon, benzín nebyl potřeba.

Na návštěvy posilovny nebyl čas, když jsme celý den pracovali na zahradě.

Netřeba říkat, že jsme nepotřebovali elektrické zařízení jako běžecké pásy nebo trenažéry.

To, co řekla pokladníčka, stále platí; ekologická uvědomělost byla minimální.

Každý týden jsme raději pili vodu z kohoutku, místo abychom kupovali balené lahve.

Perá jsme naplňovali inkoustem, a tak jsme se vyhnuli neustálému kupování nových.

Na závěr má pokladníčka pravdu, naše generace nebyla úplně poučena o ochraně životního prostředí, protože jsme jí nijak neubližovali,» shrnul Anders.

Co si o jeho myšlenkách myslíte vy?

Podělte se o jeho příběh se staršími lidmi, kteří by mohli potřebovat lekci o ochraně přírody, a také s mladými, kteří mnohdy něčemu nevěnují pozornost.