Dětské oddělení v Praze v dezolátním stavu: Stará okna, kterými fouká na nemocná miminka

Jak uvádí přednostka kliniky MUDr. Lucie Gonsorčíková, hlavní problémy spočívají v celkové zchátralosti objektu.

Zvenčí je na první pohled patrná opadávající omítka, zpuchřelé okenice a ze skel se odlupující fólie. Okna špatně těsní a profukuje jimi, což je zejména na pokojích s novorozenci a kojenci zcela nepřijatelné. Stav oken je natolik špatný, že personál musel improvizovat a dávat mezi okenní rámy peřiny, aby alespoň trochu zabránil úniku tepla.

Nevyhovující je i vnitřní dispozice a vybavení budovy. Kvůli absenci výtahu musí být maminky s kočárky dopravovány na vyšetření přes lůžkové oddělení. Pro řadu diagnostických a terapeutických procedur (RTG, JIP, chirurgie) musí být malí pacienti převáženi ven a přes park. Většina pokojů nemá vlastní sociální zařízení, takže děti využívají společné koupelny a toalety, které jsou navíc v žalostném stavu a s bariérami.

Na 18 lůžek na standardním oddělení připadá jedna koupelna o rozměrech pouhých 15 metrů čtverečních. Čtyřlůžkové pokoje, od jejichž koncepce se v moderních nemocnicích již dávno ustoupilo, nedovolují přistýlky pro doprovod dětí.

Stísněné, zastaralé a nevyhovující zázemí trápí i zdravotnický personál. Sestry nemají dostatek úložných prostor, počítače a techniku musejí zapojovat přes prodlužovačky. Lékaři se při vizitách a konzultacích tísní v malé místnosti, kam se jich vejde max. 5, takže další musejí stát nebo sedět na lednici či na madlech pohovky. Vedení kliniky se snaží neúnosný stav řešit. MUDr. Gonsorčíková založila Nadační fond Davida Švestky, jehož účelem mělo být zpočátku získání peněz na drobná vylepšení a zpříjemnění prostředí malým pacientům.

Později se však zrodil ambicióznější plán na kompletní přestavbu dětského oddělení a soustředění ambulancí, lůžkové části, JIP i zázemí pro personál „pod jednu střechu“ v lépe vyhovujících prostorách. Nadační fond za tímto účelem nedávno vyhlásil veřejnou sbírku s cílem získat 360 000 Kč na vypracování projektové dokumentace a architektonické studie. Tento záměr však nebyl předem náležitě projednán s vedením TN a vyvolal rozruch.

Ředitel nemocnice Zdeněk Beneš nakonec rozhodl, že potřebnou částku uvolní z rozpočtu nemocnice, a sbírka byla zastavena. Ekonomický náměstek Jan Halíř připouští, že komunikace s klinikou nebyla v tomto směru ideální. Zároveň odhaduje, že k plánovanému přesunu dětského oddělení do nově zrekonstruovaných prostor by mohlo reálně dojít zhruba do 5 let. Mnozí zaměstnanci kliniky v čele s přednostkou Gonsorčíkovou však považují tento časový horizont za velmi vzdálený a usilují o urychlené řešení kritické situace.

Argumentují tím, že desetiletí chátrání a podfinancování pediatrických pracovišť v ČR již není nadále únosné a že malí pacienti si zaslouží důstojnější prostředí a komfort při léčbě. Ačkoliv samotná iniciativa přednostky se sbírkou nebyla adekvátně předjednána s vedením nemocnice, podařilo se díky ní rozpoutat širší diskusi o potřebě zásadních investic do dětských oddělení a o celkově neutěšeném stavu českého zdravotnictví.

Primářka Gonsorčíková věří, že neutišitelné volání po změně přiměje kompetentní činitele ke konkrétním činům a malí pacienti se brzy dočkají radikálního zlepšení léčebných podmínek. Je zřejmé, že pediatrická klinika TN, stejně jako řada dalších v ČR, zoufale potřebuje zásadní rekonstrukci a modernizaci, aby mohla i nadále poskytovat špičkovou péči a naplňovat poslání moderního zdravotnického zařízení „přátelského k dětem“. Nezbývá než doufat, že se podaří nalézt potřebné finance a vůli k realizaci dlouho odkládaných plánů. V sázce je zdraví a pohoda těch nejzranitelnějších – našich dětí.