Do očí se derou slzy: Setkání Jiřího Adamce a Alfreda Strejčka v léčebně dojímá celé Česko

Společný osud ve stejném zařízení

Jiří Adamec, autor nesmrtelných seriálů jako Sanitka či Pojišťovna štěstí, dnes žije v léčebném zařízení Šarlota. Právě tam, v prostředí se zvláštním režimem péče, našel nejen klid, ale i nečekaného společníka – herce Alfreda Strejčka, který zde pobývá již několik let.

To, co by se mohlo zdát jako smutná náhoda, se postupně proměnilo v hluboké lidské pouto. Oba muže spojuje nejen umělecká profese, ale také podobně složitý zdravotní osud.

Boj s nemocí, která krade slova i vzpomínky

Adamec se potýká s těžkou diagnózou frontotemporální demence. Nemoc, která postupně bere paměť, omezuje komunikaci a proměňuje každodenní život, se výrazně podepsala na jeho fungování. Přesto záběry CNN Prima News ukázaly, že reaguje na podněty, vnímá okolí a citlivě reaguje na známé tváře, zejména na svého kolegu Strejčka.

Velmi silný moment nastal, když kamera zachytila, jak Adamec spontánně podává ruku svému příteli. Nebyl to naučený pohyb, ale čisté a tiché gesto, které řeklo víc než jakýkoli rozhovor.

Alfred Strejček: bojovník, který znovu našel hlas

Strejček si zařízení Šarlota osvojil jako svůj druhý domov už dávno. Do sanatoria jej přivedl Guillain-Barrého syndrom, vzácné neurologické onemocnění, jež ho kdysi připravilo o řeč i pohyblivost. Pamatuje si, jak seděl obklopen milovanými lidmi, slyšel jejich hlas, viděl jejich starost, ale nemohl vyslovit jediné slovo.

Díky náročné rehabilitaci, trpělivé péči lékařů a vlastní vůli však dokázal zůstat aktivní, mluvit a být součástí okolního světa. A právě díky této cestě umí hluboce porozumět tomu, čím dnes prochází jeho přítel.

Denní rituál dvou legend

Podle Strejčka se z jejich společného času stal pravidelný rituál – sedí spolu u jednoho stolu, sdílejí ticho i přítomnost. „Rozumíme si beze slov,“ naznačuje herec, a jeho slova dokonale vystihují atmosféru jejich setkání.

Je pozoruhodné sledovat, jak si navzdory složitým nemocem dokážou dát oporu. Jeden bojuje s pamětí, druhý s tělem – a přesto jsou si vzájemně kotvou, která připomíná, že lidské spojení může být silnější než jakákoli diagnóza.

Dojemný příběh plný klidu a moudrosti

V jejich očích se střídá melancholie, klid, moudrost i tichá radost ze sdíleného okamžiku. Setkání dvou výrazných osobností českého uměleckého světa tak nepůsobí jako tragický obraz stáří a nemoci, ale spíše jako křehký, hluboce lidský příběh, který ukazuje, že i tam, kde život ztichne, může vzniknout něco krásného.

Pro mnohé fanoušky je právě tato dvojice symbolem síly, vzpomínek a pokory – a jejich přátelství je důkazem, že opravdové pouto přežije i ty nejtěžší zkoušky.