Doktorka promluvila o umírajících malých dětičkách. Tohle říkají a dělají předtím, než odejdou…

Čas od času je třeba ji otevřít a podívat se na ni očima těch, kterých se nejvíce týká. A právě to udělala doktorka Alastair McAlpinová, pracující na dětském oddělení. Pečuje o malé pacienty s těmi nejhoršími onemocněními, z nichž mnozí svůj boj nezvládnou.

Tyto dětičky si nestěžují si ani nepláčou. Bývají veselé do posledního okamžiku.

Právě tak to doktorka Alastair McAlpinová popisuje. Snaží se tak zejména neublížit rodičům, pro něž je celá situace již tak velmi náročná. Děti to instinktivně vnímají a přizpůsobují se tomu. Pokud mluví o tom, co je trápí, tak spíše s personálem. Obvykle si dělají starost o maminku ao tatínka. Čas strávený s rodinou je pro ně zároveň velmi důležitý, čemuž se v hospicích snaží vyjít vstříc. Nezmiňují na to, jak na ně rodiče někdy křičeli, ale spíše na to, jak úžasné je objetí od jejich sestry nebo jak se s nimi sourozenec podělil o své oblíbené jídlo.

Pokud mají tyto děti svého oblíbeného mazlíčka, často mluví o něm. Říkají, že jim bude chybět, ale zároveň doufají, že se s ním později zase setkají. Kladou rodičům na srdce, aby se o něj dobře starali. Chtějí, aby nebyl smutný. To je pro ně v posledních okamžicích života obzvláště důležité. Mají své oblíbené příběhy a chtějí, aby jim jejich rodiče četli pořád dokola. Lehce se do nich vžijí a uniknou do svého oblíbeného světa. Tvrdí například, že jim Harry Potter pomůže zahnat bolest nebo že se neohrožený Batman postará o jejich strach. Rodiče i personál na tuto hru často přistupují, což dětem opět pomáhá ulehčit situaci.

A pokud se tito malí pacienti snaží na něco rozpomenout, bývají to jen ty hezké a pozitivní věci.

Nevzpomenou si na hroznou bouři, ale na to, jak je maminka objímala a chránila. A radost jim udělají i drobnosti, třeba drobné potíže kamaráda ve vedlejší posteli, kterému například upadlo pití nebo jídlo. Pokud to jen trochu jde, je dobré je nechat mluvit. Poslechnout si, co mají na srdci, jakkoli nám to v tomto okamžiku možná nepřijde důležité. Pro ně to totiž důležité je. Nevadí, že nějaký zážitek rozebírají pořád dokola. Pomáhá jim to. Nechtějí myslet na to, že umírají, ale na to, co na tomto světě zažili.

Napište nám komentář! Vaše názory jsou vítány!