Dominika Gottová o chladném vztahu s otcem: „Nikdy mi neřekl, že mě miluje“
Podle ní šlo o výbuchy vzteku, které jí děsily a které si nese jako těžké stíny i do dospělosti. I když slavný zpěvák na veřejnosti působil klidně, doma uměl být velmi přísný a neústupný.
Výchova za zavřenými dveřmi
Dominika také popsala, že se hádky nikdy neodehrávaly před cizími lidmi. „Například v restauraci mi nejednou říkal, že si musíme popovídat, ale ne tady. Odvezl mě domů, dostala jsem za uši,“ uvedla. Vše probíhalo v soukromí a přísnost byla součástí jejich vztahu. „Já jsem mu neodmlouvala, jen jsem poslouchala a byla zticha,“ dodává.

Otcovské city? Nikdy nevyřčené
Nejbolestivější jsou pro Dominiku slova, která nikdy neslyšela. „Nikdy mi neřekl, že mě miluje. Ani že mě má rád jako otec. Málokdy mě objal,“ svěřuje se. Její výpověď přináší syrový a zneklidňující pohled do zákulisí slavné domácnosti, která na první pohled působila idylicky.
Místo lásky cítila spíše respekt – a možná i strach. Její vztah s otcem byl chladný, formální a bez hlubšího emocionálního pouta.
Zklamání z jednostranného vztahu
Dalším hořkým bodem je pro Dominiku skutečnost, že kontakt s otcem byl minimální. „Málokdy jsem mu volala, protože mě mrzelo, že on nikdy nevolá mně. Vždycky čekal, že to budu já,“ přiznává. Tato nerovnováha v komunikaci ji dlouhodobě trápila a zanechala pocit nedocenění a smutku.
Dvojí tvář Karla Gotta
Na veřejnosti byl Karel Gott zbožňovaný, usměvavý, noblesní. Ale doma byl podle Dominiky jiný. A právě tento kontrast jí dělal největší problém. „Těžko jsem se smiřovala s tím rozdílem mezi otcem, kterého obdivoval národ, a mužem, kterého jsem znala já,“ říká otevřeně.
Otevřená zpověď plná bolesti
Dominika ví, že její slova vyvolají kontroverze. Ale podle ní je to forma terapie. „Nechci obviňovat. Ale je pro mě důležité to říct nahlas,“ vysvětluje. Její výpověď odhaluje, že ani slavné rodiny nejsou bez problémů – a že život s legendou může být plný nenaplněných očekávání a citové prázdnoty.
Dominika Gottová tak připomíná, že i slavní lidé mají své chyby. A že děti těchto osobností často prožívají bolest, o které veřejnost netuší. „Vzpomínky nezmizí. V hlavě mi stále zní věty, které jsem nikdy neslyšela – a objetí, která nikdy nepřišla,“ uzavírá.





