Dospělý syn napsal dopis otci, který ho opustil, když byl dítě. Když si ho přečetl, oči se mu zalily slzami

Jeho otec ho požádal o odpuštění a jeho syn mu napsal tento dopis:

„Drahý Martin,

je mi 34 let. Už nejsem ten malý kluk, který plakal, když jsi odešel. Jsem dospělý muž, mám syna a dceru. Nikdy si nedovolím strávit ani jeden víkend bez nich.

Jsem táta a jsem na to velmi hrdý. Už tě nepotřebuji. Je pozdě.

Když máma zemřela, chyběl jsi mi víc než kdy jindy… Když zemřela, nikdo tam nebyl. Nikdo se o mě nestaral.

Tři dny jsem v tom bytě jedl toasty a čekal, až se vzbudí.

Když mě našli sociální pracovníci, zavolali ti, protože jsi byl můj otec.

Měli jste s mámou 23 let, byli jste mladí, ale zas až tak mladí ne.

Kdybys tehdy přišel a vzal mě k sobě, měl by syna. Miloval bych tě navždy, bez ohledu na to, že jsi mě opustil jako batole.

Ale ty jsi to nedokázal, byl jsi zbabělec a nechtěl jsi mě.

Tak jsem šel mezi lidi, kteří mě neměli rádi, ale rádi za „mou výchovu“ dostávali peníze. Nezacházeli se mnou hezky. Stále mám na ramenou jizvy po popáleninách.

Ve svém nitru mám stále tajnosti, o které se nepodělím s nikým… Večery se vlekly a já jsem je nepočítal.

Modlil jsem se tak, jak to se mnou dělala moje máma, když jsem byl malý.

Po modlitbě jsem doufal, že si po mě někdo přijde a zachrání mě, schoval jsem se pod postel a modlil jsem se, aby můj pěstoun nepřišel do pokoje. Doufal jsem, že mě nechá na pokoji alespoň jednu noc. Jen jednu noc.

Přestal jsem věřit většině věcí, přestal jsem důvěřovat.

Žil jsem v sedmi různých rodinách ve věku od 4 do 16 let.

A i když někteří byli slušní, nebyla to moje rodina. Neoslavoval jsem narozeniny ani Vánoce. Když jsem byl hladový, nebylo mi dovoleno jít do chladničky a vzít si jídlo. Když mi bylo 16 let, můj pěstoun se se mnou pohádal kvůli sendviči, který jsem mu snědl.

Tak jsem tuto rodinu opustil. V šestnácti. Neměl jsem komu zavolat, měl jsem v kapse 40 dolarů. Šel jsem jen s batohem a kráčel jsem.

Mohlo se mi stát spoustu věcí. Ale podařilo se protlouct se životem a dospět. Zvládl jsem to a teď jsem muž. Muž, který si svou rodinu cení ze všeho nejvíc.

A já tě nepotřebuji. Nechci, aby ses proto cítil špatně, jen chci, abys věděl, proč nemůžu být tvůj syn. Je mi 34 let a nikdy jsem nebyl nikoho synem.

Jackson“

Jaký je váš názor na tento příběh?

Udělal syn správně, když otci neodpustil? Podělte se o váš názor v komentářích.