Dovolená za socialismu: Lufťáci, letní byty a zotavovny. Na co Češi s láskou vzpomínají?

Publikováno 2. 4. 2025
Autor:

Největší popularitu si u Pražanů získaly například Říčany, Jevany, Roztoky nebo Štěchovice. Obyvatelům velkoměsta se tehdy přezdívalo „lufťáci“. Kromě relaxu a procházek v přírodě se často zapojovali i do prací na statku – pomáhali sekat trávu, opravovali budovy nebo pečovali o dobytek.

Za to si mnohdy z venkova vozili zpět výslužky – vejce, domácí sádlo, škvarky, mléko, ale i husu či kachnu. A to vše za směšné ceny – například světnička vyšla na 100 Kč měsíčně.

Zotavovny jako výsada pracujících

S nástupem socialismu se začaly masivně rozšiřovat podnikové a odborové zotavovny, určené pro ty nejlepší zaměstnance. Tito „vzoroví pracující“ si mohli dopřát týden či dva rekreace zdarma, často i s doprovodným kulturním programem a stravováním.

Zotavovny se objevily i v kultovním filmu Dovolená s Andělem, kde zazářil Jaroslav Marvan jako přísný revizor Gustav Anděl.

Autem na chatu – nový fenomén 60. let

Šedesátá léta přinesla větší dostupnost automobilů a tím i větší svobodu při výběru místa dovolené. Češi se začali houfně vydávat do přírody – k přehradám, jezerům nebo řekám. Nešlo ale o pobyty v hotelech, nýbrž na vlastních chatách či v kempech. Místo klimatizace slunce, místo wi-fi rybaření a sběr hub.

Jugoslávie – ráj u moře i v době zákazu cestování

Přestože bylo cestování do zahraničí velmi omezené, Jugoslávie – tedy dnešní Chorvatsko – patřila mezi výjimky. Češi tam jezdili vlakem přes noc, často i několik let po sobě. Největší oblibě se těšil ostrov Krk, kde se dalo domluvit česky a ubytování bylo cenově dostupné.

I dnes si mnoho lidí s nostalgií vzpomíná na dovolené v Jugoslávii, a cesta k Jadranu zůstává i po desetiletích pro české rodiny letním evergreenem.

Vzpomínka, která přežívá

Přestože tehdejší dovolené neoplývaly luxusem, měly pro mnohé neopakovatelnou atmosféru – přírodu, přátelské vztahy, tradiční hodnoty a pohodu bez stresu. A právě to dnes mnohým chybí. „Lufťáci“ tak nezmizeli, jen se jim dnes říká jinak – víkendoví chataři.