Drzý kluk odmítl uvolnit místo staré babičce v autobuse: Neuvěříte, jakou lekci dostal od jednoho z cestujících
Každá doba s sebou přináší něco nového. Technologický pokrok nám umožňuje usnadnit si každý den. Někdy se však stává, že přikládáme velký význam nepodstatným věcem a přehlížíme to, co je důležité. Nebylo tomu jinak ani v případě chlapce, který cestoval se svou matkou v autobuse.
Chlapec bezmyšlenkovitě zabíral dvě nebo tři sedadla, ležel na sedadlech a hrál si s mobilním telefonem. Tři dospělí, unavení, cestovali z práce a nemohli si ani sednout. Potom do autobusu nastoupila i starší babička o berlích, která nemohla chodit. Když se chlapce zeptala jestli si může sednout, chlapec se tvářil, že ji neslyší a stále se díval do mobilu.
To jednoho z cestujících tak rozzlobilo, že…
…si sedl chlapci na nohy. Chlapec zůstal šokován a překvapen, jak si to ten muž vůbec dovolil. Podobně reagovala i chlapcova matka, která měla na uších sluchátka a ani jednou svého syna neupozornila, aby si sedl normálně. Mladík musel zbytek trasy absolvovat v nepohodlné poloze.
S neznámým pánem upřímně soucítíme. Ano, říkáme si, děti jsou dnes už takové. Doba se změnila, mají toho příliš mnoho. Ale my tvoříme svět a lidskost by měla být naší přirozeností, nikoli raritou. Hodně očekáváme od druhých, a přece někdy sami neděláme žádné ústupky.
Vzpomínám si, jak jednou na hodině náš starší učitel němčiny vzpomínal na podobný zážitek, který zažil v městské hromadné dopravě. Unavený cestoval z práce na druhý konec města asi 30 min. Autobus byl docela plný a on si všiml volného místa vedle dívky, která tam měla pohozený batoh.
Zdvořile se jí zeptal, jestli má volné místo a ona řekla, že nemá. Vysvětlila mu, že drží místo kamarádce, která nastoupila o zastávku dál. Jelikož v autobuse bylo hodně lidí, dívka si začala razit cestu k sedadlu vedle své kamarádky. Když si toho učitelka všimla, zůstala se držet sedadla, aby se kamarádky nemohly dostat k sobě, a nakonec celou cestu na prázdném sedadle měla jen svůj batoh.
Ponaučení:
Rodiče dnes zapomínají, že dětem není třeba dát všechno materiálně a tím to končí. Zůstávají dlouho v práci, aby jim zajistily co nejkvalitnější život. Je však nejnovější mobilní telefon, počítač nebo tablet to, co jejich děti opravdu potřebují? A kde je vzdělání? Kde je vzor? Děti chtějí jejich přítomnost, pohlazení a lásku. I materiální věci jsou důležité, ale ne v přehnané míře.
Starší generace se ptá, co je to s mládeží? My jsme takoví nebyli, byli jsme slušní, respektovali jsme autority. I když jsme neměli mnoho, věděli jsme, co je přes čáru.
