Dvojčata se vzepřela všem predikcím, že se v děloze navzájem zaškrtí tímto neuvěřitelným gestem
Reuben (vlevo) a Theo (vpravo) měli společný plodový vak, ale v děloze obešli smrt tím, že se navzájem objali
Vicky z Godalmingu v Surrey, jejímž snoubencem je 32letý Chris Cremer, řekla: „Byla jsem se svou sestrou Georginou a řekli nám, že dvojčata jsou jednovaječná, což znamená, že mají stejný vak.“ Všechno se změnilo při 12-týdenním vyšetření u specializovaného sonografisty, když Vicky a Chris viděli, že dvojčata se posunula do zachraňujícího objetí.
Vicky šla s Georginou na 10týdenní ultrazvukové vyšetření a očekávala, že půjde o běžný test. Ale to, co se dozvěděla po testu, jí zmrazilo úsměv na rtech.
„Byla jsem šokovaná, když mi lékaři vysvětlili, že děti mají extrémně vysoké riziko a 50% šanci na přežití. Také se jim téměř zamotala pupeční šňůra a uškrtila je.“
Chris, Vicky, Jocelyn, Reuben, vlevo, Theo, jsou nyní šťastnou pětičlennou rodinou poté, co dvojčata přežila
Okamžitě po vnitřním vyšetření se naštěstí vyloučila jakákoli možnost jejich spojení, ale lékaři měli stále obavy o děti. Přeživší stav postihuje jedno ze 35 000 až jedno ze 60 000 dvojčat ve Spojeném království. „Ultrazvuk ukázal, že naše dvojčata mají společný plodový vak,“ pokračovala Vicky.
„Řekli, že to znamená, že děti jsou ve vysokém riziku a že se musíme co nejdříve vrátit ke specialistovi.“ Byla jsem šokovaná a rozčilená jsem zavolala Chrisovi. Netušila jsem, co to znamená. Do hodiny jsem zjistila nejen to, že čekáme dvojčata, ale také to, že by mohla být v nebezpečí.“
„Bylo to mučivé vědět, že je můžeme kdykoli ztratit.“
Všechno se však změnilo na 12-týdenním ultrazvukovém vyšetření, když lékaři Vicky a Chrisovi oznámili, že dvojčata se posunula do život zachraňující polohy. Míra přežití MoMo dvojčat je přibližně 50 procent a tyto dvě překonaly šance. „K našemu překvapení jsme na 12-týdenním ultrazvukovém vyšetření viděli, že se k sobě toulí a drží se za ruce,“ vzpomíná Vicky.
MoMo dvojčata jsou vzácná, vyskytují se přibližně v 1 z 35 až 1 ze 60 těhotenství. Malí chlapci se navzájem pomáhali udržovat při životě tím, že se nehýbali, aby se jejich pupeční šňůra nezamotala a neuškrtila je. Lékaři chodili k Vicky každé dva týdny na kontroly, dokud dvojčata nedosáhla 32. týden, kdy nastal čas porodu.
Vicky řekla, že se necítila být nadšená, protože se velmi obávala, že jim při každém vyšetření řeknou, že dvojčata nepřežila. „Několik následujících měsíců jsme byli v neustálém strachu,“ řekla Vicky, která se v 17. týdnu dozvěděla, že čeká chlapce.
Vicky říká, že Reuben je ten, kdo dělá a Theo ten, kdo myslí, ale vždy sledují, kde je ten druhý.
Na 12-týdenním ultrazvuku však manželé viděli něco zázračného, jejich kluci se objímali a drželi za ruce. „Tím, že seděli v této poloze, jejich pupeční šňůra nebyla zamotaná,“ řekla Vicky. Vicky o svých dvojčatech řekla: „Ještě předtím, než poznali svět, znali se navzájem a vyrůstali spolu v tak malém prostoru, že jsem věděla, že budou mít zvláštní pouto až do konce života.
„Byl to zázrak.“
Dvojčata zůstala na novorozeneckém oddělení dalších pět týdnů a koncem ledna byla propuštěna. Reuben přišel na svět v 11.22 ha jeho bratr Theo se narodil jen o minutu později. „Oba vyšli ven s pláčem a co je nejdůležitější, byli naživu,“ vzpomíná Vicky.
Jednoplodová dvojčata jsou vystavena velkému riziku zdravotních komplikací z důvodu těsné blízkosti obou pupečníků v plodovém vaku.
„Chris tu byl vždy pro mě. Byli jsme velmi šťastní, že jsme to zvládli.“
„Jejich pouto začalo ještě před jejich příchodem na tento svět a bude trvat do konce jejich života.“
