Film o Mistrovi rozplakal a dojal tisíce diváků: Česká televize odvysílala snímek Karel. Jak si vedl u diváků?

Karel Gott byl jediný, neopakovatelný a milovaný nejen svou rodinou ale i statisíci českými, slovenskými, ale i dalšími zahraničními fanoušky. Režisérka Olga Špátová natáčela jeden z nejočekávanějších českých dokumentů v průběhu jednoho roku, který celý strávila v té nejbližší společnosti Mistra, jeho ženy Ivany Gottové (45) a dcer Charlotte Elly a Nelly Sofie. Dojemným snímkem, který zachycuje dobu Mistrova „odcházení“, mohla autorka pozvat diváky do zpěvákova soukromí a ukázat jim, že i Božský Kája je obyčejným člověkem prožívajícím strasti a radosti všedního života.

Díky tomu, že si Karel Gott nechal pustit kameru opravdu velmi blízko, mohli diváci společně s ním prožívat zásadní profesní a rodinné chvíle, ale i velmi silné a bolestivé okamžiky spojené s vědomím blížícího se konce života. O realizaci, která pro něj musela být jistě náročná, ještě za svého života Mistr řekl: „Olga má velký dar natáčet se svým úzkým týmem tak, že jsme se častokrát nechali unést spontánní atmosférou a přirozeně jsme ji pustili do našeho soukromí, díky čemuž jsem se rozpovídal o tématech poměrně důvěrných. Se svým manželem, kameramanem Janem Malířem, se tak vlastně stali součástí naší rodiny.“

Dnešní vysílání dokumentárního snímku Karel chytilo za srdíčko neskutečné množství diváků, kteří, ať už byli Mistrovými fanoušky, nebo se dívali jen ze zvědavosti, nešetřili komentáři plnými dojetí. „Krásný a dojemný. Moooc jsem brečela,“ svěřila se na facebookových stránkách České televize jedna z divaček. „Moc krásné. Brečela jsem jako malý dítě,“ napsala své dojmy další. „Je to krásný a smutný, plakala jsem. Je mi líto, že už tu není, ale jeho písně tu jsou a budou,“ povzdechla si jedna z mnoha sledujících, kterou film o Karlu Gottovi dojal až k slzám. Některé z diváků zase film mile překvapil: „Tak tohle jsem vážně nečekal… Dobrý dokumentos!“ ​

Na dokument velmi pozitivně reagovali i recenzenti na webových stránkách Česko Slovenské filmové databáze. „Největší Čech (hned po Cimrmanovi), z jehož odchodu jsem cítila beznaděj, že odešel člověk, který náš národ spojoval. I když jsem neměla všechny jeho nahrávky srovnané podle abecedy na osobním, přísně střeženém oltáři umění a neměla autogram z každičkého koncertu, přesto jsem k němu cítila bezmeznou úctu a jeho hlas z rádií a z pohádky o psychicky týraném děvčátku, jež ke královskému štěstí přišlo, mi vždy zněl jako balzám na duši. Jeho smrt jsem skutečně obrečela a i závěr tohoto vydařeného dokumentu mi znovu vehnal slzy do očí,“ popsala vtipně své dojmy jedna z mnoha divaček. ​

zdroj: extra.cz