Forejt promluvil o Pavlové a rozpoutal debatu: Takhle vidí současnou první dámu muž, který znal Hrad zevnitř

Zákulisí Pražského hradu znovu přitáhlo pozornost veřejnosti. Bývalý hradní protokolář Jindřich Forejt se pustil do srovnání českých prvních dam a nevynechal ani Evu Pavlovou. Jeho slova byla opatrná, ale právě proto vzbudila rozruch. Co přesně o manželce prezidenta řekl muž, který dlouhé roky stál u nejdůležitějších státních ceremonií?

Forejt má na první dámy pohled člověka z nejbližšího okolí Hradu

Jindřich Forejt patří mezi lidi, kteří poznali fungování Pražského hradu opravdu zblízka. Jako dlouholetý šéf protokolu sledoval nejen prezidenty, ale také ženy, které stály po jejich boku. Právě proto jeho aktuální srovnání prvních dam vyvolalo tak silný ohlas. Nejde totiž o komentář člověka zvenčí, ale o pohled někoho, kdo měl možnost vnímat roli prezidentských manželek přímo v praxi.

Forejt připomněl, že české první dámy podle něj většinou představovaly silné a solidní osobnosti, které své postavení dokázaly naplnit důstojně. Velkou poklonu vyslal především směrem k Dagmar Havlové, kterou vnímá jako výraznou ženu spojenou se zcela novou etapou novodobého Hradu. Ocenění z jeho strany sklidila také Livia Klausová, u níž zdůraznil, že si význam své role dobře uvědomovala.

„Já si myslím, že naše první dámy, když to vezmeme, tak většinou byly velice silné a solidní. Tady jsme viděli paní Dagmar Havlovou, což vlastně byla v přímém přenosu na Hradě první žena. Takže to pochopitelně byla taky silná osobnost,“ uvedl Forejt. O Livii Klausové pak dodal: „To jsou dámy, které si uvědomují, že jejich role vedle toho manžela má význam, má smysl.“

U Evy Pavlové zvolil zdrženlivější tón

Právě ve chvíli, kdy přišla řeč na současnou první dámu Evu Pavlovou, byl Forejt podstatně opatrnější. Nedovolil si jednoznačné soudy a otevřeně přiznal, že ji osobně nezná. Zdůraznil, že ji vnímá jen skrze mediální obraz, který podle něj může být zkreslený. Už tato zdrženlivost ale upoutala pozornost, protože ve srovnání s pochvalnými slovy směrem k jeho předchůdkyním působila jinak.

„S paní Pavlovou jsem se nikdy osobně nepotkal. Znám ji pouze z médií, což je zkreslené. Byla tady její iniciativa najít oficiální pozici manželky prezidenta. Já s tím souhlasím,“ řekl Forejt. Tím dal jasně najevo, že snahu Evy Pavlové lépe definovat postavení manželky prezidenta nepovažuje za zbytečnou, ale naopak za pochopitelnou a logickou.

Role první dámy zůstává podle Forejta nejasná

Bývalý protokolář zároveň připomněl, že role první dámy není v evropském prostoru jednotně ukotvená. V jednotlivých zemích se liší to, jakou podporu stát manželce prezidenta poskytuje, co od ní očekává a jaké povinnosti jsou s touto funkcí vlastně spojeny. Právě tato nejasnost podle něj vytváří chaos, který se do veřejné debaty opakovaně vrací.

Forejtova slova tak zapadají i do širší diskuse, která se v Česku vede delší dobu. Už dříve se připomínalo, že právě Dagmar Havlová usilovala o pevnější ukotvení role první dámy na Hradě a že nyní si svou vlastní cestu hledá i Eva Pavlová. Debata o tom, co má první dáma reprezentovat a jaké má mít zázemí, tak rozhodně není nová.

Opatrnost, která vyvolala největší pozornost

Na Forejtově vyjádření je nejzajímavější právě jeho střídmost. Nezazněla žádná tvrdá kritika ani ostrý útok, přesto jeho slova vyvolala rozruch. Důvod je jednoduchý. Když muž s takovou zkušeností mluví o bývalých prvních dámách s velkým respektem a u současné hlavy státu volí opatrnější slovník, veřejnost v tom okamžitě začne hledat skryté významy.

Ve výsledku tak jeho hodnocení působí jako směs uznání vůči minulosti a zdrženlivého postoje k přítomnosti. Na jednu stranu dal najevo, že iniciativa Evy Pavlové dává smysl. Na druhou ale nezazněla tak silná osobní pochvala jako v případě Dagmar Havlové nebo Livie Klausové. A právě to se stalo důvodem, proč jeho vyjádření tak rychle rozvířilo veřejnou debatu.

Jisté je jedno. Jindřich Forejt znovu připomněl, že role první dámy není jen reprezentativní ozdobou po boku prezidenta, ale tématem, které má na Hradě své místo a stále budí emoce. Ať už lidé jeho slova čtou jakkoli, jedno se mu upřít nedá – znovu otevřel debatu, která v českém veřejném prostoru rozhodně ještě neskončila.