Havlová lituje své působení v roli první dámy: Finančně to pro mě nemělo žádný přínos, říká
Reakce Dagmar Havlové na návrh novely zákona, která by současné první dámě Evě Pavlové zajistila pravidelnou měsíční paušální náhradu ve výši 95 250 korun, vzbudila velkou pozornost. Havlová se rozhodla reagovat prostřednictvím sociálních sítí, kde zdůraznila, že se nikdy neucházela o žádné finanční kompenzace za svou roli první dámy. Vysvětlila, že veškeré výdaje spojené s reprezentací hradili s Václavem Havlem z vlastních prostředků. „Z médií ke mně dorazila informace, že jsem údajně žádala o finanční odměnu za vykonávání služby první dámy během doby, kdy byl můj manžel prezidentem republiky,“ uvedla Havlová. „Tato informace je nepravdivá, lživá a zavádějící,“ dodala s důrazem na to, že nikdy finanční odměnu nežádala ani ji neobdržela.
Během svého působení jako první dáma se Dagmar Havlová vzdala své herecké kariéry a s tím souvisejícího příjmu. Uvedla, že tento krok znamenal, že si nemohla započítat několik let do důchodu, což dnes považuje za nespravedlivé. Dodala, že její role tehdy zahrnovala řadu činností, které by dnes spadaly pod agendu ombudsmana, jenž byl zřízen až v roce 2000. „Rozhodující roky mi nebyly započteny do důchodu, přestože jsem vykonávala činnosti, které by dnes spadaly pod úřad ombudsmana,“ vysvětlila bývalá první dáma.
Diskuze, kterou novela zákona vyvolala, se týká nejen Evy Pavlové, ale i širší otázky, zda by první dámy měly mít finanční nárok za svou práci. Tradičně byla tato role vnímána spíše jako čestná a symbolická, což znamenalo, že byla často neplacená. První dámy se přesto podílely na důležité reprezentaci státu, zapojovaly se do společenských, kulturních či charitativních akcí, a to často s významným časovým nasazením. V zahraničí však není neobvyklé, že manželky či manželé státníků dostávají za svou činnost kompenzaci, což otevírá otázku, zda by podobný systém neměl být zaveden také v České republice.
Eva Pavlová, stejně jako její předchůdkyně, se zapojuje do řady veřejných a charitativních aktivit. Nová legislativa, která navrhuje pravidelnou měsíční náhradu výdajů, by měla uznat, že i první dámy vykonávají důležitou a mnohdy náročnou práci, která by měla být odpovídajícím způsobem oceněna. Podpora ze strany státu by mohla pomoci kompenzovat osobní a profesní oběti, které manželky prezidentů často podstupují.
Na druhé straně kritici argumentují, že zavedení takové náhrady může být nespravedlivé vůči těm, kteří tuto funkci vykonávali bez finanční odměny. Dagmar Havlová je příkladem první dámy, která se vzdala vlastního profesního života, aniž by za svou roli dostala jakoukoliv kompenzaci. Tato diskuze tak otevírá otázku, zda by měly být zavedeny jasné a transparentní standardy pro financování rolí prvních dam, a zda by to nemělo platit i zpětně pro ty, které tuto funkci vykonávaly v minulosti.
Závěrem lze konstatovat, že novela zákona přináší nejen debatu o financování pozice první dámy, ale i o celkovém postavení a uznání této role v české společnosti. V budoucnu můžeme očekávat, že se bude diskutovat o tom, zda první dámy mají mít právo na finanční podporu za svou práci, a jakým způsobem by takové financování mělo být nastaveno, aby zohledňovalo jak současné, tak minulé nositelky této role.
Sdílejte tento článek svým přátelům na Facebooku.
Nalezli jste chybu nebo překlep v článku? Napište nám ji na [email protected]
