Herec Pavel Zedníček pracuje i v důchodu: Šokuje vás, jaký mu přiznali důchod!

Pavel Zedníček se v českém uměleckém světě pohybuje už desítky let a jeho vášeň pro herectví ho neopouští ani ve věku, kdy by většina jeho vrstevníků dávno užívala odpočinku. Přestože byl během pandemie koronaviru okolnostmi donucen zůstat doma, rychle zjistil, že klidný život není nic pro něj. „Radši budu po jevišti chodit po čtyřech, než abych byl takhle zavřený. Myslel jsem si, kolik si přečtu knížek, a nakonec nic. Viděl jsem spoustu seriálů. Takhle důchod nechci prožít,“ svěřil se v rozhovoru pro CNN Prima News.

Zedníček se netají tím, že nerozumí lidem, kteří se těší na to, až budou moci jen odpočívat. Stárnutí podle něj neznamená automatické vzdání se aktivního života. „Samozřejmě, že vyšší věk přináší zdravotní potíže, starosti i úbytek sil. Ale nejhorší je, když to člověk vzdá. Nerozumím těm, kteří se na důchod těší, protože už nebudou muset nic dělat. Pokud má někdo celoživotní koníček, kterému se konečně může věnovat naplno, to chápu. Ale sedět doma a nedělat nic? To si představit neumím,“ uvedl.

Jeho přístup k životu je příkladem aktivního stárnutí, kdy se člověk snaží udržet nejen fyzickou, ale i duševní kondici. Zedníček tuto filozofii přenáší i do svého profesního života, kde se nadále objevuje na jevišti a ve filmech.

V otázce penze přistupuje herec k situaci s humorem. Připomíná, že jeho důchod činí 10 140 korun měsíčně, což díky valorizacím o něco vzrostlo, ale stále odpovídá pouze základnímu pokrytí potřeb. „Hlavní je, že penze chodí pravidelně,“ poznamenal s nadsázkou.

Problematika důchodů v České republice patří dlouhodobě mezi palčivé otázky. Průměrná penze v Česku je stále nízká ve srovnání se západními zeměmi, a mnoho seniorů se proto musí spoléhat na další příjmy či pomoc rodiny. Obzvláště umělci nebo živnostníci, kteří v průběhu své kariéry odváděli nižší částky na sociální pojištění, čelí podobným finančním výzvám.

Zedníčkův přístup k důchodu ilustruje širší trend aktivního stárnutí. Ať už jde o udržování pracovního nasazení, rozvíjení koníčků nebo jinou smysluplnou činnost, senioři jako on ukazují, že věk nemusí být překážkou pro kvalitní a naplněný život. Herec svým postojem inspiruje nejen své vrstevníky, ale i mladší generace.

Zedníčkův příběh upozorňuje na to, že stáří může být produktivní etapou života, pokud k němu člověk přistupuje s energií a odhodláním. Je také připomínkou toho, že kromě aktivity je důležité zachovat si smysl pro humor – ten Zedníček rozhodně neztrácí.