HRDINKA STOLETÍ. Tato žena ukrývala děti v kufrech, pytlech a rakvích. Před tímto je zachraňovala

Když Irene vyrůstala, kráčela ve stopách svého otce, který byl lékařem.

Proto se stala zdravotní sestrou. Později se zaměstnala jako sociální pracovnice na oddělení sociální péče ve Varšavě, kde pomáhala zajistit jídlo a oblečení těm rodinám, které to nejvíce potřebovaly.

V té době bylo v Evropě pronásledováno mnoho Židů. Přestože byla Irene katolička, odmítla žít s předsudky. Jako každý i ona pomohla několika židovským rodinám.

Během druhé světové války nacisté vytvořili varšavské ghetto pro internování židovských rodin. Bylo to největší židovské ghetto založené nacisty a v jeho zdech bylo uvězněno více než 400 000 Židů.

Život v ghettu byl velmi stísněný, nedostatek jídla, situace nestabilní, všude převládaly nemoci.

Irene, znepokojená podmínkami židovského života, se rozhodla zapojit. Stala se členkou Zegoty, podzemní odbojové organizace v Němci okupovaném Polsku, kde pracovala na záchraně Židů.

Irene věděla, že musí něco udělat – i kdyby to znamenalo riskovat vlastní život! Irene spolu se svými kolegy pomáhala židovským dětem utéct z ghetta a ukrýt se.

Navštívila mnoho židovských domovů a rodin, ale mnozí rodiče odmítli nechat své děti cizímu člověku, ačkoli ten cizinec měl dobré myšlenky a plány na záchranu jejich dětí.

Pro děti však pobyt tam znamenal v jistém smyslu smrt. Buď byli zabiti za zdmi ghetta, nebo deportováni do koncentračních táborů.

Jelikož nacistické ghetto bylo přísně kontrolováno, Irena musela být kreativní v tom, jak ukrýt děti a dostat je ven.

Jedním ze způsobů bylo předstírat, že děti jsou vážně nemocné a vzít je do nemocnice mimo ghetta. Když se však dohled zpřísnil, Irene musela tyto děti schovat do kufrů, pytlů na odpad a dokonce i do rakví!

Jednou se záchranné akce zúčastnilo dívku jménem Eluzina. Irene ho ukryla v dřevěné krabici, která měla obsahovat cihly. Holčička, která měla jen pět měsíců, byla převezena na bezpečné místo. Jediné, co měla holčička u sebe, byla stříbrná lžička, kterou její máma schovala do šatů.

Takto se zachránilo více než 2500 dětí! Irene si bezpečně vedla záznamy o všech přinesených dětech a seznam byl ukryt ve džbánu v sousedové zahradě. Irenin plán fungoval, dokud se jednoho dne všechno nezřítilo… nacisté zjistili, co dělá a zatkli ji.

Irena se dostala do vězení, kde ji gestapo mučilo a mučením jí zlomilo obě ruce. Navzdory bolestem a mučení odmítla poskytnout jakékoli informace o dětech a jejich rodinách. Nakonec byla odsouzena k smrti. Ale osud měl s Irene jiné plány…

Některým Ireniným komplicům se podařilo podplatit vojáka ve vězení, aby jí pomohl utéct.

Od toho dne až do své smrti musela Irene dlouhá léta žít v úkrytu. Nikdy však nepřestala pomáhat druhým! „Moje nenávist k německým okupantům byla silnější než můj strach. Můj otec mě také naučil, že pokud vidíš někoho, jak taje, měl by ses mu snažit pomoci, i když sám neumíš plavat. V té době se Polsko potápělo,“ řekla Irene v rozhovoru pro švédské „Sydsvenskan“.

Když válka skončila, Irene poskytla všechny informace, které měla o zachráněných dětech, záchranné organizaci, která pomohla sjednotit židovské rodiny. Později se Irene provdala a měla tři děti.

S vědomím, že udělala správnou věc, žila velmi šťastně!

„Důvodem, proč jsem těmto dětem pomohla, bylo to, že jsem byla dobře vychována. Naučili mě zachránit člověka, když taje, bez ohledu na náboženství nebo národnost,“ řekla Irene.

V mnoha ohledech byla zapomenuta jako hrdinka a jen málokdo věděl o její úžasné práci!

„Tohle všechno jsem nedělala sama. Celkem nás bylo asi 20 až 25 lidí,“ vysvětlila. Na druhé straně, někteří na ni nikdy nezapomněli. „Chodí ke mně i děti a vnoučata těch, které jsem zachránila,“ řekla Irene v rozhovoru.

Poté, co celý život tvrdě pracovala na pomoci druhým, Irene zemřela ve věku 98 let.