Hrdinové ze Slovenska adoptovali opomíjenou dívku: Dnes září jako globální hvězda!

Michaela DePrince, která se narodila jako Mabinty Banguraw v roce 1995 v Sierra Leone, prožila hned po narození tragédii, když přišla o oba rodiče. Důvodem byla občanská válka, která zanechala za sebou mnoho smutných příběhů. Po ztrátě blízkých byla Michaela umístěna do sirotčince, kde se začala její noční můra.

Michaela trpěla vitiligo, což způsobilo, že ztratila barvu pleti a na krku se jí objevily bílé skvrny. Tento stav jí přinesl posměch od ostatních dětí, které ji různě urážely, a tím jí způsobili další rány. Její jedinou oporou byla jiná dívka také jménem Mabinty, což bylo povzbudivé v tak těžkých chvílích.

Kvůli své nemoci byla považována za „diablo dítě“, což ji ještě více odsunulo na okraj zájmu, a nikdo si ji nechtěl adoptovat.

Michaela si vzpomíná na hrozné chvíle v dětském domově a říká: „Vychovatelky nás hodnotily a stavěly do řady, první číslo bylo oblíbené dítě, a 27. bylo nejhorší. Já jsem byla na posledním místě.“

„Stále mi říkali: Proč by si někdo chtěl adoptovat diablovo dítě?“

Život Michaely byl plný hladu a osamělosti, dokud jednou nenarazila na obrázek baleríny v časopise. Tento okamžik jí dal nový cíl.

Jak v rozhovoru uvedla: „Zaujalo mě, jak vypadala šťastně. Chtěla jsem být také šťastná. Pokud jí balet přinášel štěstí, mohlo by to přinést i mně.“

Naštěstí jí osud přichystal lepší budoucnost než jen smutek. Jedna žena plánovala odjet do Afriky a chtěla si adoptovat její kamarádku Mabinty. Když však v sirotčinci došlo k záměně, nevěděla, kterou z dívek má adoptovat.

Poté, co se Elaina DePrince dozvěděla, že Michaela je rovněž sirotek, rozhodla se adoptovat obě dívky a pojmenovala je Michaela a Mia. Svému manželovi o svém rozhodnutí řekla a on s nadšením souhlasil.

Manželé již měli zkušenosti s adopcí, jako například, že si dříve adoptovali tři chlapce ze zahraničí. Všechna jejich adoptovaná dětí však měla hemofílii a rodina s nimi prožila těžké chvíle.

Když se chlapci nakazili virem HIV a neexistoval na něj lék, rodina přišla o všechny tři. Přesto se rozhodli pro adopci znovu a v roce 1999 si osvojili čtyřletou Michaelu i s její nejlepší kamarádkou.

O svém snu o tanci hned řekla svým adoptivním rodičům.

Ti ji z plného srdce podporovali a osobně ji vozili na taneční lekce, přičemž se aktivně podíleli na jejích koníčkách. Michaela ale potřebovala nějaký čas, aby se s touto bezpodmínečnou láskou a podporou sžila.

Bála se, že by mohla ztratit tento nový život. V jednom rozhovoru řekla: „Kdysi jsem spávala s rozsvíceným světlem, protože jsem se bála. Myslela jsem si, že pokud světlo zhasnu, probudím se znovu v dětském domově.“

Michaela se rozhodla dokázat všem, kdo ji dříve kritizovali, že se mýlili. Ale i v Americe se setkávala s překážkami.

Uvědomila si, že její kožní stav by mohl ovlivnit její kariéru tanečnice. Její adoptivní matka jí však vždy říkala, aby se nevzdávala. Říkala jí, že jí bílé skvrny dodávají jedinečnost, a že jsou jako kouzelný prach.

V červnu 2020 Michaela přišla o nevlastního otce a všechny své výkony věnovala jeho památce.

Díky lásce a podpoře svých adoptivních rodičů se jí podařilo překonat strach a z Michaely se stala umělkyně uznávaná po celém světě za její úžasné taneční dovednosti!

„Když mi bylo osm, učitelka mi řekla: Víš, o balerínách s tmavou pletí nemáme velký zájem, většinou všechny zhrubnou a mají velké prsa.“

Naštěstí se Michaela nenechala odradit od své cesty na základě ignorantského názoru učitelky. Tvrdě pracovala, a všechny roky úsilí jí přinesly plody, což vedlo k úspěšné kariéře.

Ve věku 17 let začala Michaela pracovat v Harlem Dance Theatre v New Yorku.

Jak nádherný a inspirativní příběh! Je důležité sdílet ho, abychom povzbudili ostatní k dosažení jejich snů a cílů!