Jakub Prachař se přiznal. Pochybuje o sobě!

V pořadu Blízká setkání na Českém rozhlasu se Jakub Prachař podělil o své vnitřní pochybnosti spojené s natáčením Studny. Přiznal, že zpočátku si nebyl jistý, zda má ve filmu vůbec být. „Přijel jsem na plac a podlehl dojmu, že jsem tam navíc, že bych tam vlastně vůbec neměl být,“ řekl otevřeně.

Kromě psychického nastavení musel podstoupit i fyzickou transformaci, aby se co nejvíce přiblížil své postavě. To zahrnovalo přibrání na váze, což přijal s jistou nostalgií. „Ano, mám doma obraz, který mi dala babička, když mu bylo třicet. A je to tam,“ zmínil s odkazem na podobnost s dědečkem Iljou Prachařem.

Seriál Studna čerpá inspiraci ze skutečné události, která se odehrála v roce 1968 ve středočeských Vonoklasech. Tento tragický případ již jednou zpracovali tvůrci 30 případů majora Zemana, kde ale došlo ke změně jmen a významnému zkreslení příběhu. Rodina Jelínkových byla v původním seriálu přejmenována na Brůnovy a celý případ byl přizpůsoben tehdejšímu ideologickému pohledu.

Nejznámější scéna z epizody dodnes zůstává v povědomí diváků – dramatické vyvrcholení rodinného konfliktu, kdy otec zavraždí manželku a pokusí se přinutit syna k sebevraždě, patří k nejsilnějším momentům české televizní historie.

Jakub Prachař se zamýšlí nad tím, proč se podobné příběhy stále vracejí na obrazovky. „Lidé chtějí vědět, kde to všechno začalo a z čeho tyto události pramení. Asi je na tom něco vzrušujícího – sledovat cizí neštěstí,“ uvedl.

Nová verze Studny, která je od 10. ledna dostupná na Voyo, se snaží přiblížit realitě bez propagandistického zkreslení. Zatímco verze z roku 1978 byla přizpůsobena tehdejšímu režimu, současné zpracování se více drží skutečných událostí a nabízí hlubší vhled do psychologických motivací postav.

Pro Jakuba Prachaře nebyla role jen hereckou výzvou, ale i příležitostí zamyslet se nad tím, jak minulost ovlivňuje naši současnost. I když ho na začátku přepadly pochybnosti, nakonec se s rolí sžil a přijal ji jako součást svého hereckého vývoje.