Jana Altmannová o syna přišla při nehodě. Největší bolest herečky skoro nikdo netušil!

Dětství na chatě a cesta k divadlu

Černošice byly jejím domovem od malička. Vyrůstala skromně – rodina plánovala vlastní dům, ale po komunistickém převratu přišel otec o práci, protože odmítl vstoupit do KSČ. Místo stavby zůstala chata nad Berounkou, kde Jana trávívala s babičkou každé léto od dubna do listopadu.

Právě tam se zřejmě zrodil její vztah k umění. Pohádky, loutky, místní slavnosti – to byl svět, ve kterém vyrůstala. Na divadlo pak nahlížela jako na něco víc než jen profesi. „Kultura obecně a divadlo pro děti obzvlášť pomáhá stavět mladým lidem žebříčky hodnot, rozvíjí jejich fantazii, učí je krásnu a dobru,“ říkávala.

Loutky, Německo a pedagogika jako životní linie

Po studiu scénografie absolvovala DAMU, obor loutkové divadlo. Krátce po škole přišla nabídka z tehdy západoněmeckého Essenu – a to přímo v bouřlivém roce 1968. V divadle Hohensteiner Puppenspieler strávila několik let, hrála i vyučovala. Pedagogika pak provázela celý její profesní život.

Po návratu do Československa prošla Divadlem Spejbla a Hurvínka i Ústředním loutkovým divadlem. Stále více se věnovala práci s hlasem – dabovala, namlouvala dětské pořady a na DAMU učila techniku jevištní řeči. Studentům přitom nepředávala jen řemeslo. „Peníze jsou pěkná věc, ale zdaleka nejsou všechno. Důležitější je zdraví a dobrý pocit z toho, že si držíte svoji úroveň,“ říkala jim.

Málokdo přitom věděl, že ovládala jazyky a věnovala se také překladům. Jak po její smrti připomněla kolegyně Jindřiška Kikinčuková: „Překládala i filmy s Vinnetouem.“

Od malých rolí k nezapomenutelné Andě z Babovřesk

Před kamerou se Altmannová začala pravidelně objevovat od konce sedmdesátých let. Zahrála si ve filmech jako Vrchní, prchni!, Co je doma, to se počítá, pánové… nebo Trhala fialky dynamitem, a také v seriálech Bylo nás pět, Arabela se vrací, Ulice či Ordinace v růžové zahradě.

Velkou hvězdou nikdy nebyla a podle všeho o to ani nestála. Její síla spočívala v přirozenosti – dokázala z několika scén vystavět postavu, které jste okamžitě uvěřili. Největší popularitu jí paradoxně přineslo až stáří: jako prostořeká vesnická drbna Anda v trilogii Babovřesky Zdeňka Trošky se stala tváří, kterou znal prakticky každý.

Troška na ni vzpomínal s obdivem: „Byla to úžasná ženská. Sluníčko. Pořád se usmívala, stále byla v pohodě, nic jí nebylo zatěžko.“ A právě ten kontrast – veselá Anda na plátně, tichá bolest v soukromí – byl pro lidi kolem ní těžko uchopitelný.

Mozková příhoda a naděje, které se nevzdávala

Na začátku října 2021 ji postihla cévní mozková příhoda. Ochrnutí bylo úplné, mentálně ale zůstávala plně při vědomí. A nevzdávala se. „Tělo mě neposlouchá, jsem úplně paralyzovaná. Ještě že mám hlavu v pořádku. Je to běh na dlouhou trať, musím doufat v lepší časy,“ říkala z nemocnice.

Mrzelo ji dokonce to, že kvůli hospitalizaci přišla o pracovní nabídku – měla točit reklamu na kosmetiku. Práce pro ni totiž nikdy nebyla jen výdělkem. „Moje životní štěstí je, že mám práci, která mě nezatěžuje, těší a naplňuje,“ popisovala.

Poslední hovor se Zdeňkem Troškou

Ještě několik dní před smrtí jí Troška zavolal s nabídkou nové role. Odpověděla mu jednoduše: „Hochu, já už nikam nemůžu, jsem v nemocnici.“ Netušili, že spolu mluví naposledy.

Jana Altmannová zemřela 30. října 2021 ve věku 77 let. Troška to komentoval slovy, která vystihla to, co po ní zbylo: „Vůbec mě nenapadlo, že spolu mluvíme naposledy. Je mi to moc líto. Byla to úžasná inteligentní, vzdělaná dáma. Bude moc chybět.“

Zůstala po ní Anda z Babovřesk, stovky nadabovaných rolí, generace hereckých studentů – a příběh ženy, která uměla nosit ztrátu tak, aby ji druzí nemuseli nést s ní.

Zdroj: zena.aktualne.cz