Jaroslav (29): Neustále si najímám tu samou společnici, bojím se pravdy

Společnost

Vyhledal jsem agenturu a tam jsem narazil na Kristýnu. Již její fotografie mě okamžitě zaujala, avšak uvědomoval jsem si, že takové rozhodnutí může být velmi povrchní. Přesto jsem se odvážil ji oslovit a dohodli jsme se na tom, že jí doprovodím na večírek. Ten večer se ukázal jako jeden z nejpamátnějších v mém životě. Kristýna byla nejen krásná, ale také chytrá, vtipná a milá. Strávili jsme spolu fantastický čas, a já začal cítit, jak se mé city k ní začínají prohlubovat.

Po této noci jsem se rozhodl, že bych ji chtěl vidět znovu. Nejen na jednom večírku, ale co nejčastěji. Proto jsem se rozhodl ji pravidelně najímat jako svou společnici. S plněním této úlohy jsme na různých akcích trávili čas společně. Během těchto setkání jsem odhalil spoustu jejích výjimečných vlastností, a uvědomil si, že mé pocity nejsou jen ovlivněny náhodným setkáním.

S pravdou ven?

Avšak, byl jsem zahalen obavami. Co když Kristýna brala naše setkání pouze jako práci? A co když mě odmítne, když zjistí, že mé city jsou skutečné? Tyto otázky mi nedaly spát a bál jsem se přiznat jí, jak se cítím. Tak pokračovali jsme v našich společných večírcích, kdy jsem se snažil předstírat, že jsme jen dobří přátelé.

Jednoho večera, když jsme seděli na terase a spolu sledovali hvězdy, jsem se rozhodl, že už je čas říct jí pravdu. Můj hlas byl plný nervozity. Měl jsem strach z toho, že bych mohl být odmítnut. Když jsem se na ni podíval, chtěl jsem začít mluvit, ale nebyl jsem schopen vyslovit smysluplnou větu. Začalo mi být opravdu trapně. Omluvil jsem se, že mi není dobře, zavolal jí taxi a sám pak odešel domů. Teď nevím, co dělat. Jak jí mám říct, co k ní cítím? A co když ona cítí něco jiného? Odmítnutí by pro mě bylo velmi těžké.