Její manžel ji opustil se 6 dětmi. O 3 měsíce později našla pozoruhodný objev na zadním sedadle auta
„Bylo to v září 1960. Jednoho rána jsem se vzbudila. Doma bylo šest hladových dětí a v kapse jsem měla jen jeden dolar. Můj manžel, otec šesti dětí, nás opustil beze slova vysvětlení.
Chlapci byli ve věku od tří měsíců do sedmi let. Jejich sestra měla čtyři roky.
Nikdy nebyl dobrým otcem – když byl nablízku, všichni se ho báli. Když se děti dozvěděly, že na příjezdové cestě před domem zaparkovalo auto, okamžitě ztichli. Ale přinesl domů peníze, takže jsme měli co jíst.
Teď, když zmizel, z našeho domu s ním odešel hněv a agrese. Bohužel i jídlo.
Možná v té době v zemi existoval nějaký systém sociálního zabezpečení, ale i kdyby tomu tak bylo, nevěděla jsem o tom.”
Hledání práce
,,Oblekla jsem si své nejlepší šaty. Potom jsem všechny vzala do našeho starého, rezavého Chevroletu z roku 1951 a šla jsem si hledat práci.
Byla jsem v každé továrně, obchodě a restauraci v našem malém městě. Bohužel, nikde jsem neměla štěstí.
Poslední místo, které mi zbylo, bylo několik kilometrů od města. Byla to stará restaurace. Nazývalo se to „Velké kolo“.Patřila starší ženě, kterou zde všichni volali babička. Stalo se, že potřebovala někoho na noční změny, od 23:00 v noci do 7:00 ráno.
Zaplatila mi 5.40 dolarů za hodinu a navrhla, abych hned začala.”
Bylo to obtížné
,,Obrátila jsem se na teenagerku, která žila na naší ulici. Navrhla jsem jí, aby s námi zůstala za 18 dolarů na den, aby mi dala večer děti do postele. Na chvíli jsem si zdřímla, když jsem si mohla zdřímnout, zatímco děti ráno ještě spaly. A pak večer, když přišla teenagerka k dětem, než jsem šla do práce.
Děkovala jsem Bohu za to, že mi dal šanci uživit moji rodinu.
Chůva mě stala polovinu toho, co jsem vydělala. Takže naše situace byla stále velmi špatná.
Aby toho nebylo málo, pneumatiky na autě byly už velmi staré. Musela jsem je nafoukat pokaždé, když jsem šla do práce a potom podruhé, když jsem se vracela.”
Nečekaný dárek
,,Jedního pochmurného rána, když jsem nasedla do auta na parkovišti pod Velkým kolem, jsem na zadním sedadle našla čtyři nové pneumatiky. Úplně nové! Nikdo nezanechal žádnou zprávu. V autě kromě nich nebylo nic jiného. Nic jiného než čtyři krásné nové pneumatiky.
– Žijí v našem městě andělé? – V mysli jsem si položila otázku.
Dohodla jsem si schůzku s místním mechanikem. Výměnou za výměnu pneumatik jsem mu měla uklidit kancelář manažera. Pamatuji si, že mi to trvalo déle, než mi společnost vyměnila pneumatiky.
Pracovala jsem šest nocí v týdnu, ale finanční problémy nás neopustily. Blížily se Vánoce. Velmi dobře jsem věděla, že si nemůžu dovolit připravit Vánoce, natož ještě kupovat dárky pro děti. Problémem se stalo také dětské oblečení. Snažila jsem se ho opravit, ale někdy byly tak poškozené, že se nedaly opravit.
Andělé
,,Pracovala jsem den před Štědrým večerem a pravidelní zákazníci se objevili ve Velkém kruhu. Byli tam tři profesionální dálkoví řidiči – Leif, Frank a Jim – a Joe, který pracoval jako dopravní důstojník.
Později přišli hudebníci, kteří vystupovali někde poblíž. Většinu času trávili hraním.
Na konci mé změny, na Štědrý večer v 7:00 ráno, jsem šla k autu, šla jsem domů. Tehdy jsem našla spoustu balíků v našem starém dobrém Chevroletu. Auto bylo plněno dárků!
Když jsem otevřela první krabici, našla jsem džíny v různých dětských velikostech. Další byla plná svetrů a triček.
Podívala jsem se do ostatních balíčků. Sladkosti, ořechy, ovoce… Byly tam balíčky s jídlem. Našla jsem velkou vánoční šunku, konzervovanou zeleninu a brambory. A také pudink, koláče, jablečný koláč a mouku. Jedna z krabic byla plná kosmetiky a čisticích prostředků.
A pak jsem v posledním balení našla pět autíček a panenku…
Když jsem šla domů prázdnými ulicemi, slunce svítilo plaše nad městem a já si z očí utírala slzy vděčnosti. Nikdy nezapomenu na výraz na tvářích mých malých pokladů, když večer otevíraly své dárky…
Ano, poté, v prosinci 1960, se v našem malém městě objevili andělé. Nikdy jsem nezjistila, kdo to je, vím jen, že měli něco společného s Velkým kolem.
Doufám, že tito andělé měli své anděly, kteří jim pomáhali v jejich životních obtížích. Přála bych si, abych jim to mohla splatit, s mými dětmi jsme vždy pomáhali jiným lidem, než jsme mohli, abychom splatili náš dluh.“
