Když jí bylo 10 měsíců, tak ji opustili. Neměla ani jméno. To, co se stalo poté, všem trhá srdce
„Namísto toho jsem si užívala opékání marshmallow v činných sopkách nebo sledování operací v místních nemocnicích, držení rukou 11letých dívek při porodu a hledání domovů pro opuštěné děti.
Ale mám-li být upřímná, jedna moje část by chtěla žít americký sen. Jedna moje část toužila po dokonalém pohodlí. Než jsme se přestěhovali do Guatemaly, moji rodiče adoptovali pět dětí. Těžko jsem se přizpůsobovala. Nebyla jsem ani jedním z nich. Byl jsem něco mezi tím.
Dokud mi někdo nezavolal. „Je to 10-měsíční holčička. Je nemocná,“ řekli nám. „Vezmu si ji,“ řekla jsem bez váhání a o několik okamžiků později na naše dveře zaklepala sociální pracovnice s holčičkou zabalenou v oranžové dece.“
Vysvětlila, že dítě bylo opuštěno kvůli své nemoci. Nezůstalo jí nic, dokonce ani jméno. A nežila by dlouho.
„Brzy jsme se dozvěděli, že trpí hydrocefalem, vzácnou formou tohoto postižení, při které zcela chybí obě mozkové hemisféry. Měla jen 3% mozku. Dny plynuly s magnetickou rezonancí a návštěvami nemocnice, až jsem jednoho dne požádala soud, jestli bych si ji mohla adoptovat a dát jí jméno.
„Její rodina ji nechce. Zřejmě nebude žít dlouho a pokud ano, nebude mít normální život. Proč vám na tom tak záleží?“ zeptal se mě soudce. Podívala jsem se na dítě a řekla jsem jí, že se o ni postarám a zdůraznila jsem, že její život stojí za to, i když jí zbývá jen pár dní.
Opuštěné dítě žilo krátce, protože mělo vážnou nemoc, ale dostalo hodně lásky. Dala jsem jí jméno Emma Lee. Emma znamená celá a úplná a Lee je moje a maminino druhé jméno. O krátký čas později malá Emma opustila mé ruce a předala se do Božích rukou.
Narodila se bez naděje, ale zemřela s velkou láskou. Pokud jsem ji držela v náručí, dozvěděla jsem se, že ne každé dítě s touto nemocí je jako Emma. Většina dětí jako Emma zůstává ve smrti samo. A to jsem nechtěla.
Od té doby jsme si adoptovali děti s různými speciálními potřebami. Některé s námi zůstaly déle, jiné zemřely téměř okamžitě. Ale máme to štěstí, že jim můžeme nabídnout alespoň lásku a objetí na tak dlouho, jak jim zůstává vyměřený jejich čas.
Po dlouhém vyřizování papírů a poznávání zákonů o adopci v Guatemale jsme se nakonec stali pětičlennou rodinou a adoptovali jsme si dvě úžasné děti. Našeho dvouletého chlapce čeká ještě mnoho operací, ale je to bojovník, zatímco naše malá má před sebou krátký život a my se snažíme, aby se cítila dobře.
Naše třetí dítě je naše biologické dítě… Miluje naše další dvě děti a oni ho také milují.“
