Když jí bylo 18 let, chtěla udělat něco, za co se styděla. Děsivé tajemství, které držela celá desetiletí
Moji rodiče se brzy rozvedli, ale i tak se mi snažili zajistit harmonický rodinný život. Nemám pocit, že by mi něco emocionálně chybělo. Jako mladé dívce mi otázka potratů nepřipadala nijak zvlášť důležitá, byla jsem k ní tak lhostejná, že jsem si na ni vytvořila názor a to jen tehdy, když se mě na to někde zeptali.
Jedna známá mi jednou řekla, že podstoupila potrat, ale mě to nijak zvlášť nerozrušilo. Toto téma mě vůbec nedojalo. Když mi bylo dvacet let, máma mi řekla, že mi chce říct něco, co celý život skrývala. „Poslouchej, musím ti říct něco velmi důležitého. Mám pocit, že teď je ten správný čas.
Byla jsem objednána na potrat. Ležela jsem na posteli před operačním sálem, když se vedle mě zastavil záhadný starý muž. „Jsi si jistá, že chceš potrat toto dítě?“ zeptal se mě. Byla jsem velmi šokována tímto vizionářským starcem s šedivou bradou.
Rozhodně jsem mu odpověděla: „Nechám si ho.“ Ale když jsem se ohlédla, stařec byl pryč. Najednou jsem vstala z postele, opustil nemocnici a odešla domů. Takhle ses narodila, holčička. Od té doby vím, že jsem na nemocniční chodbě potkala anděla,“ řekla mi máma se slzami v očích.
Bylo neuvěřitelné poslouchat tento příběh, trvalo hodiny, než jsem vůbec dokázala promluvit. Seděli jsme s mámou, objímali se a vzlykali. Od té doby uplynulo 8 let a já jsem aktivním členem kampaně proti potratům. Nemůžu nechat někoho, kdo chce vzít nevinný lidský život, bez odporu.
