Když přišla na urgentní příjem, nepřiznala, že je zdravotník. Zůstala v šoku z toho, čím si prošla

Publikováno 13. 11. 2022

Anna Piżl je záchranářka, která čas od času zveřejňuje své myšlenky na internetu. Na Instagramu má přes 25,8 tisíce sledujících. Co se s ní v poslední době stalo v SOR?

 

Jak se ukázalo, Annu v noci probudila bolest v oblasti hrudní kosti. Objevila se také nevolnost a necitlivost rukou. O chvíli později přijela sanitka a odvezla ji na pohotovost.

„Nechtěl jsem říkat, že jsem plavčík, nechtěl jsem si užívat privilegia a známosti.“ Žena vysvětluje.

Na oddělení nebyl prakticky nikdo. Žena však musela čekat.

„Čekám. Oddělení je úplně prázdné, tichá noc, nic se neděje. Z ošetřovny se ozývají řeči sester, chodbou se líně prochází několik mediků, někdo z personálu jde na příjezdovou cestu sanitky pro cigaretu. Bolí mě to. Bojím se. Po nějaké době přichází záchranář, aby mi změřil krevní tlak.“


Paní Anna hlásila, že lékaři, který se o ni měl starat, byl její osud zcela lhostejný.

„Nepředstavuje se, neinformuje o tom, co dělá, nepronáší žádné, byť čistě zdvořilostní fráze. Jsem kus nábytku. Když navrhuji dostat troponiny, je ironický a křičí na mě „vy jste doktor“? Nic neříkám. Pořád sedím.“

Bolest se zvýšila a ženě se stále nedostalo pomoci:

„Chce se mi brečet – trochu strachu, trochu studu, že patřím do stejného systému zdravotní péče. Tam, kde nikdo nemá dostatek empatie, aby se v klidné noci jen přikrčil vedle pacientky v úplně prázdném baru, podíval se jí do očí a řekl „jmenuji se Kowalski, jsem plavčík, vidím, že se cítíte velmi špatně. Za chvíli přijde můj přítel a udělá EKG. Uděláme vše, abychom vám pomohli.“ Nic takového se neděje.“

Anna to nakonec nevydržela a řekla, že je medička. Od té chvíle se vše změnilo.

„Troponiny, EKG a rozhovor o tom, jak se cítím, se odehrají v následujících dvou minutách, všechno je jako ve filmu. Dva lidé se o mě starají profesionálně, jsou milí, efektivní, omlouvám se za případné nepříjemnosti.“

Výzkum dopadl dobře, ale žena na to, co viděla, nezapomene do konce života.

„Cestou domů jsem plakal. Pokud jste „naši“ – dostane se vám rychlé pomoci, laskavosti a nasazení. Pokud jste cizinec, nezasloužíte si „dobré ráno“. Sedni si na lavičku a boj se.“