Když zdravotní sestra řekla, co je příčinou toho, že děti několik dní pláčou, všichni se rozplakali…
Všechny děti po celém světě si zaslouží lásku a něhu. Jsou to ta nejkřehčí stvoření a měli bychom se k nim tak chovat. Matka je pro ně nejdůležitějším člověkem na světě a pokud jim ona neumí lásku dát, dítě svým způsobem vnitřně trpí. Jsou děti, které matku nikdy neznaly.
Děti, kterým city, láska, pozornost a péče chybí, vyrůstají ve strachu a sami proti vnějšímu světu. Musí si tak vybudovat důvěru sami k sobě, protože se bojí věřit někomu jinému.
Proto by zde měla být jejich matka.
V jednom ze sirotčinců v zahraničí došlo k pozoruhodnému příběhu, kam když přijedete, tak ihned pochopíte, jak jsou děti závislé na tom, kdo a jak se k nim chová. Jde hlavně o dospělé osoby, které jsou v sirotčincích s dětmi v kontaktu. Ti, kteří se zajímají o charitu a jiné dobročinné akce, do sirotčinců přinesou co je třeba a zase odejdou.
Ale jsou i tací, kteří s dětmi tráví mimo jiné i spoustu času, snaží se s nimi komunikovat nebo si společně zahrát nějaké hry. Bohužel, vždy jen na kratší dobu, a tak jsou děti nuceny si vystačit v dětských domovech sami nebo s vychovatelkami.
Co se týče malých miminek, u nich jsou návštěvy naprosto minimální. Jelikož neumí mluvit, lidé s nimi netráví tolik času jako s dětmi, se kterými už je možnost navázat nějaký ten rozhovor.
V tomto případě přišel jeden den muž do sirotčince a snažil se navštívit oddělení s dětičkami.
Bylo zde asi 100 postýlek, ale neuvěřitelné ticho. Toto absolutně ticho ho vyvedlo z míry, protože miminka nevydala ani hláska. Některé spaly a jiné se jednoduše dívaly a mlčely. Pro někoho, kdo tento sirotčinec navštívil poprvé, bylo toto ticho opravdu nepřirozené.
Zdravotní sestra mu vysvětlila, že když se k nim miminka dostanou, zpočátku hodně pláčou, ale po několika hodinách, dnech a týdnech začínají přestávat a jsou opravdu tiché. Asi z toho důvodu, jako by věděli, že k nim nikdo nepřijde.
Pán se po těchto slovech rozplakal… Došlo mu, jaká tíseň musí v těch malých srdíčkách být, smutek a zvláštní pocit prázdnoty. Sdílejte tento článek, aby i ostatní lidé konečně pochopili, že děti nejsou věci, které jdou jen tak odložit. Mnoho drobků se totiž v sirotčinci ocitá hlavně proto, že dospělí nemají zájem.
Nazývají je omylem, který se stal, když prožívali chvíle vášně a něhy. Nechtěný výsledek jejich hrátek pak zůstává opuštěn se spoustou otázek někde mezi čtyřmi stěnami v malé postýlce. Plánované těhotenství není přežitek, je to nutnost. A pokud se zadaří nechtěně, musíte převzít zodpovědnost.
