Koho v pořadu Všechnopárty nikdy neuvidíme? Karel Šíp označil zkušenost s těmito lidmi za příšernou!
Karel Šíp, legenda české televizní zábavy, se rozhodl udržet politiku mimo svůj pořad Všechnopárty, čímž vytvořil zcela jedinečný prostor pro dialog bez politických témat a kontroverzí. Tento přístup mu umožňuje dlouhodobě udržovat pořad atraktivní pro široké spektrum diváků, aniž by sklouzával k aktuálnímu politickému dění. Jak ale došel k tomuto rozhodnutí a co konkrétně stálo za jeho přístupem?
Všechnopárty, vysílaná na České televizi již od listopadu 2005, si za devatenáct let na obrazovkách získala nevídanou popularitu a pozornost veřejnosti. Tento formát talk show, kde Karel Šíp volí své hosty podle odlišných kritérií než ostatní moderátoři, patří mezi nejsledovanější a nejúspěšnější pořady v oblasti české veřejnoprávní zábavy. Navzdory Šípovu přibývajícímu věku diváci stále oceňují jeho humor a schopnost přirozeně navazovat s hosty kontakt. Objevují se však i názory, že po dlouhé kariéře by se měl stáhnout do ústraní a uvolnit prostor mladším.
Karel Šíp sám začínal v hudebním průmyslu, když založil hudební skupinu Faraon a vytvořil nezapomenutelný hit „Holubí dům“, který nazpíval Jiří Schelinger. Hudební kariéru však opustil poté, co Schelinger odešel pod vedením Františka Ringo Čecha a Šíp se rozhodl věnovat plně televizní tvorbě. Jeho úspěch odstartoval spoluprací s Jaroslavem Uhlířem v pořadu Hitšaráda, kde jejich humorná a autentická spolupráce položila základy pro celou řadu populárních zábavných pořadů 80. a 90. let.
Další část jeho kariéry patřila televizní stanici Nova, kde moderoval formáty jako Horoskopičiny, Skopičiny a Paškál. V roce 2005 se Šíp znovu vrátil na obrazovky České televize s novým konceptem, který zakládal na volnosti a improvizaci – tak se zrodila Všechnopárty. Přestože mu někteří diváci vyčítají, že se na rozhovory s hosty dostatečně nepřipravuje, právě tato volnost a spontánnost dodávají pořadu nezaměnitelné kouzlo.
Výrazným rozhodnutím Karla Šípa, které Všechnopárty zásadně odlišuje od jiných talk show, je absence politických osobností. Šíp otevřeně přiznává, že se s politickými hosty neshodne, a proto se raději vyhýbá jejich pozvání. „Moje zkušenost s nimi byla většinou příšerná,“ uvedl s tím, že upřednostňuje hosty z oblasti umění, sportu či vědy, kteří do pořadu přinášejí jiný typ rozhovorů a tím i příjemnější atmosféru.
I díky této zásadě si Všechnopárty udržuje svůj osobitý styl. Diváci mají možnost sledovat rozhovory plné humoru a lidských příběhů, které nejsou zatížené politickou debatou. Tento přístup přináší Šípovi velkou výhodu v podobě loajální divácké základny, která oceňuje formát zaměřený na pozitivní a lehce stravitelné příběhy.
Začátky pořadu nebyly snadné, avšak rychle se ukázalo, že diváky přitahuje právě nezávazný styl konverzace, kterému Šíp velmi dobře rozumí. Díky letitým zkušenostem ví, jak vést dialog tak, aby přirozeně vyústil ve vtipné či zajímavé okamžiky. Absence politiků je proto pro Karla Šípa nejen otázkou osobních zkušeností, ale i osvědčené strategie, jak divákům nabízet unikátní obsah.
Šípovo rozhodnutí vzdát se politických hostů však nevylučuje, že by se o tématech politického charakteru nikdy nemluvilo. Někdy se k nim hosté dostanou, ovšem vždy spíše okrajově a v kontextu osobních postojů, nikoliv jako náplň celé debaty. Šíp navíc sám přiznává, že „nemá potřebu mluvit o věcech, které lidi už otravují každý den“, což mu umožňuje udržet si autenticitu a pořad oddělit od každodenního politického dění.
Všechnopárty se tak řadí mezi televizní pořady, které i přes dlouhé vysílání zůstávají svěží a aktuální. Karlu Šípovi se podařilo vytvořit formát, který nejen bavil, ale také vzdělával a inspiroval celé generace diváků, aniž by musel sklouzávat ke kontroverzi nebo politickému bulváru. Otázkou je, jak dlouho si ještě tento přístup udrží a zda vůbec někdy otevře dveře politickým hostům.