Kultovní Discopříběh: Kam zmizela krásná mrcha Eva a co se dělo za kamerou? Víme vše!

Po natáčení se přestěhovala do Bratislavy, poté žila pět let ve Švýcarsku po boku byznysmena, se kterým procestovala půlku světa. Svět filmu vyměnila za realitu podnikání – dnes vlastní firmu, která se věnuje vířivkám, saunám a bazénům.

A co říká na svou slavnou filmovou roli? „Brali mě za mrchu, ale myslím, že zrovna chlapi ty mrchy mají rádi,“ směje se herečka. „Chlapi svým způsobem potřebují silné ženy, ale pak se jich leknou. Mám i takové zkušenosti.“

Natáčení plné romantiky, dramatu i alkoholu

Discopříběh se natáčel především v Plzni, ale i na pražském sídlišti Řepy a v Písku. Pro Plzeň šlo o velkou reklamu – město tvůrcům vyšlo maximálně vstříc. Zajímavostí je, že Mariana musela být kvůli nedokonalé češtině předabována Janou Mařasovou.

A za kamerou to žilo! Rudolf Hrušínský nejml., tehdy teprve šestnáctiletý, podle všeho poprvé okusil alkohol a noční život. Ubytovaný v plzeňském hotelu trávil většinu času s Ladislavem Potměšilem, který mu poradil „vybrat si na večer jen jeden druh alkoholu“ – a této rady se prý drží dodnes.

Zajímavosti, které jste možná nevěděli

• Rudolf Hrušínský měl málo času na zkoušky, texty za něj během příprav četl jistý Marek.
• Mezi Hrušínským a Slovákovou prý přeskočila jiskra, ale zůstalo to v platonické rovině.
• Roman Pikl (Roman) přišel na konkurz kvůli hudbě. Když zjistil, že hudbu zajišťuje Michal David, chtěl odejít. Jeho upřímnost režiséra oslovila a roli stejně dostal.
• Jaroslava Stránská (Jitka) ve filmu nestříhá – ruce, které vidíme, patří skutečné kadeřnici.
• Karel Vochoč, který ve filmu „sundává čepice“, se premiéry nedožil – zemřel na infarkt.

Discopříběh jako generační fenomén

Film vidělo v kinech téměř dva miliony diváků, stal se symbolem pubertálních vášní, socialistické každodennosti i kultury diskoték, která tehdy teprve začínala nabírat na obrátkách. Zatímco někteří herci zůstali v povědomí veřejnosti i po letech, jiní – jako Slováková – se stáhli do ústraní. Přesto na svou roli vzpomíná s láskou a humorem.

„Nikdo z nás to tehdy nebral jako práci. Prostě jsme si to užívali,“ uzavírá s úsměvem.