Láska, která překonala nenávist: Před 70 lety ji vyhnali z domova, protože si vzala černocha

Vyhnána vlastní rodinou

Když sousedé spatřili Mary, jak se líbá s Jakem, okamžitě to nahlásili její rodině. Otec ji kvůli tomu tvrdě odsoudil a zakázal jí setkávat se s Jakeem. Myslel si, že jejich lásku zastaví, ale Mary byla rozhodnutá bojovat. Se svou láskou se dál tajně scházela, i když věděla, že tím riskuje všechno.

Když se Jake po válce vrátil do Texasu, dlouho bez sebe nevydrželi. Po jeho demobilizaci se rozhodl vrátit zpět do Anglie a požádat Mary o ruku. Jenže její otec na něj vytáhl pušku a vyhnal ho z domu.

Mary stála před těžkou volbou: poslechnout rodinu, nebo odejít s mužem, kterého miluje. Bez váhání popadla kufr a už se domů nikdy nevrátila.

Boj o přežití

Jejich lásku ale nečekal jednoduchý život. V té době odmítala většina úřadů v Británii uzavřít mezirasová manželství. Nakonec je oddala až jedna úřednice na předměstí Birminghamu, jejíž syna ve válce zachránil voják tmavé pleti.

Bez podpory rodiny a přátel se ocitli na ulici. Nikdo jim nechtěl pronajmout byt, společnost se na ně dívala skrz prsty. Několik dní dokonce žili v útulku pro bezdomovce, než Mary našla práci učitelky a získali služební byt.

I tak musela tajit, že je vdaná za černocha. Její kolegové by to nepřijali a mohla by přijít o práci. Zvolila tedy byt na druhém konci města, kde je nikdo neznal.

Život plný překážek i lásky

Postupem času se jejich situace začala zlepšovat. Mary se stala ředitelkou školy a Jake našel stabilní práci na poště, kde využil své zkušenosti spojaře z armády. Jejich láska vydržela i další krutou ránu osudu – Mary porodila mrtvé dítě a lékaři jí oznámili, že už nikdy nebude moci mít děti.

Navzdory těžkým zkouškám se nikdy nevzdali. Zvykli si na pohledy lidí, kteří je na ulici obcházeli, na předsudky a na to, že je mnozí nepozvali na oslavy. Po čase se ale situace změnila – svět se vyvíjel a společnost začala být tolerantnější.

Svět se změnil – jejich láska zůstala

Dnes jsou mezirasová manželství běžnou součástí společnosti a lidé tmavé pleti mají stejná práva jako běloši. Když v roce 1993 zanikl Ku Klux Klan, Mary litovala jen jediné – že její otec se toho nedožil a nikdy jí neodpustil.

Přesto se na svůj život dívá zpět s hrdostí. „Prošli jsme spolu všemi životními těžkostmi a nikdy jsem nelitovala svého rozhodnutí. Kdybych mohla vrátit čas, znovu bych si vybrala Jakea.“

Příběh jako z filmu

Jejich osud inspiroval mnoho lidí v zemích, kde stále přetrvávají rasové předsudky. Ukázali, že láska dokáže překonat i ty největší překážky a že boj za spravedlnost má smysl.

Co si o jejich příběhu myslíte? Myslíte si, že by dnes čelili stejným problémům, nebo už je svět jiný?