Lékaři ZAKÁZALI matce vzít si novorozeného syna domů. Tvrdí, že ho zabije!

Holčička nikdo nechtěl, a tak Anna celé dětství přežila v dětském domově. A i když věděla, jak je to nepravděpodobné, každý den snila o tom, že se její rodiče po ni vrátí. Jako teenagerka dokonce jednoho dne utekla z dětského domova za rodiči, ale to jí přineslo jen další utrpení. Její biologickí rodiče s ní nechtěli mít nic společného.

Právě v té době se Anna rozhodla, že o své štěstí se postará sama, nebude na nikoho závislá – vybuduje si své vlastní! Tvrdě pracovala, aby se co nejvíce osamostatnila, a nakonec absolvuje „zkoušku“, kde dokáže, že umí žít sama: naučí se používat počítač, jejím koníčkem je počítač a začne si formovat svůj vlastní život podle svých vlastních hodnot a představ.

Léta plynula a ona se cítila uvízlá v životě, když najednou potkala muže, který všechno změní: Anatoliho.

Anatoli sám překonal v životě několik potíží: trpí následky dětské obrny a přesně ví, jaké to je být „jiný“.

Ti dva si byli navzájem souzeni. Tito dva se do sebe zamilují a v roce 2008 se zosobáší. Jsou neuvěřitelně spokojeni se svým životem a stráví spolu několik šťastných let, než Anna překvapí Anatoliho zprávou: Je těhotná!

Lékaři však rozdrtí jejich radost, když jí doporučí okamžitý potrat. Anna odmítne, protože ví, že ani její, ani manželovy choroby nejsou dědičné. Jejich šance mít zdravé a dobře formované dítě je tak velká jako u kohokoli jiného.

Během celého těhotenství se lékaři snaží Annu přesvědčit, aby šla na potrat, ale ona je odmítá poslouchat. Je až příliš spokojena s dítětem, které nosí pod srdcem.

A ukazuje se, že měla pravdu: V červenci 2015 se jí narodil zdravý chlapeček – malý Kosti. Anna a Anatoli jsou v sedmém nebi. Zdálo se, že štěstí našlo opět cestu ke dvojici, ale když si chtějí Kostu vzít s sebou domů, lékaři najednou řeknou, že si ho nemohou vzít domů.

Anna se vždy považovala za silnou osobnost, ale teď se začal její svět hroutit. Sociální pracovníci a lékaři se snažili novopečené rodiče přesvědčit, že pro svá omezení se o malého chlapce nebudou moci postarat. Víc než to se však obávali, že by se Kostia mohl u Anny a Anatoliho zranit a dokonce zemřít. Chlapečka tedy předají do „normální“ rodiny.

„Ztratíš ho. Náhodou ho utopíš. Nejsi schopna ho správně nakrmit.”

Seznam je dlouhý. Anna se během celého pobytu v dětském domově starala o malé děti a zvládala také péči o vlastního syna. I lékaři viděli, že Anna se o Kostiu v nemocnici vzorně starala, ale přesto jí nedovolí vzít si ho domů.

Anna a Anatoli dělají všechno pro to, aby dokázali, že jsou dostatečně dobří rodiče. Absolvují testy psychologických a fyzických schopností. Mnoho lidí si myslí, že by neměly mít děti, ale mají i neskutečné množství příznivců. Tlak na úřady je nakonec tak velký, že si to rozmyslí. Anna a Anatoli si konečně mohou přivést svého malého Kostii domů.

Rok a půl po tomto rozruchu se věci uklidnily. Kosti je milý. Je inteligentní a šťastný a každý den naplňuje své rodiče hrdostí. Čas od času rodinu navštíví sociální pracovníci, ale nyní je už zcela jasné, že rodiče jsou více než dobří na to, aby svou rodičovskou roli plnili na stejném základě jako ostatní.

Tento příběh zasáhl celou zemi a rodina je opakovaně zvána do talkshow, aby vyprávěla o svých zážitcích.

Anna a Anatoli nejenže ukazují, že můžete mít dobrý život, ale také to, že můžete být dobrými rodiči, aniž byste zcela zapadli pod nálepku „normální“. Tato rodina tvrdě bojovala za štěstí, a proto si nyní naprosto zaslouží užívat si života!

Co si o tom myslíte? Sdílejte tento příspěvek s přáteli!