Libuše Havelková, známá babička z kouzelné školky, neměla lehký život. Druhým ale rozdávala radost
Libuše Havelková, rozená Drboutová, spatřila světlo světa 11. května 1924 v Českých Budějovicích. Jako nejmladší ze tří dětí se již od útlého dětství musela vyrovnávat se složitou životní situací. Smrt otce, když jí bylo pouhých šest let, znamenala pro její rodinu zásadní zlom, zejména v nelehké době hospodářské krize. Její matka převzala péči o všechny tři děti a tvrdě pracovala, aby je uživila. Tento těžký začátek však Libuši nezastavil. Již na základní škole se začala zajímat o herectví a v roce 1942 se rozhodla studovat na státní konzervatoři v Praze.
Po nástupu na konzervatoř však do jejího života zasáhla druhá světová válka. Nacisté krátce po jejím příchodu školu uzavřeli a Havelková byla poslána na nucené práce do Berlína. V cizí zemi musela vykonávat těžké a podřadné práce, což se stalo novou a náročnou kapitolou jejího života. Po přesunu na venkov pracovala společně s dalšími nuceně nasazenými lidmi v solných dolech, kde denně sfárali až 600 metrů pod zem, aby pomáhali ve výrobě součástek pro vojenské letectví. Život v podzemí znamenal ochranu před spojeneckými nálety, ale zároveň se vyznačoval fyzicky i psychicky vyčerpávající dřinou.
Po skončení války se její život vrátil na uměleckou dráhu, kterou si již během války vybrala. Potkala hudebního skladatele Svatopluka Havelku, se kterým se později vdala a měla dvě děti – syna Ondřeje a dceru Danielu. Přestože manželství trvalo jen dvanáct let, společné roky znamenaly pro Havelkovou důležité období. Po rozvodu věnovala ještě větší energii nejen kariéře, ale především dětem.
Její profesní kariéra se nadále rozvíjela a Havelková se stala respektovanou osobností českého divadla, filmu i rozhlasu. Na scéně Národního divadla vynikala zejména v činohře a v rámci filmových projektů ji lidé znají z celé řady rolí, mezi něž patří například účinkování v televizním pořadu Kouzelná školka, kde si získala náklonnost dětí napříč generacemi. Vzdělávací činnost ji také vedla na DAMU, kde po letech výuky byla jmenována docentkou a stala se proděkankou. Ve své pedagogické dráze vychovala mnoho nadaných herců, kteří i dnes rozvíjejí českou kulturu.
S přibývajícím věkem se však musela potýkat se zdravotními problémy. V roce 2014 byla nucena opustit Kouzelnou školku, a to kvůli vážnému onemocnění – Meniérově nemoci, která jí způsobovala potíže s rovnováhou, ztrátu sluchu a časté záchvaty. Její zdravotní stav se zhoršil natolik, že po jednom z pádů, kdy zůstala přes noc bez pomoci na podlaze, ji její syn Ondřej přesvědčil, aby odešla do gerontologického centra, kde mohla dostat potřebnou péči.
Havelková zde strávila své poslední roky, až do svého úmrtí 6. dubna 2017. Rozloučení s oblíbenou herečkou bylo emotivní, zvláště pro diváky a tvůrce Kouzelné školky, kteří na její rakev položili věnec s loutkou Františka – jedné z postaviček, se kterou byla spojována. Tento symbolický akt byl připomínkou jejího jedinečného vlivu na dětské publikum, které svou laskavou a hřejivou povahou dokázala upoutat jako málokdo jiný.
Po sobě zanechala Havelková také vilu v pražských Vysočanech a chalupu v Jizerských horách. Tyto nemovitosti byly později prodány a syn Ondřej Havelka si za část prostředků pořídil dům na Kanárských ostrovech, kde tráví čas se svou manželkou, režisérkou Alicí Kovácsovou.
Navzdory životním útrapám si Libuše Havelková dokázala zachovat laskavost a přívětivost, kterými rozdávala radost všude kolem sebe. Její odkaz zůstává trvalou součástí české kinematografie i kultury, a pro mnohé bude nadále inspirací nejen jako herečka, ale především jako silná žena, která nepřestávala bojovat za své sny.
