Máma byla nucena porodit mrtvé dítě. Pak jí porodní asistentka řekla něco, co jí zůstane navždy v paměti..

Když se stane něco tak hrozného, ​​okolí neví, jak reagovat. Co říci někomu, kdo právě přišel o dítě?

Pro Rachel to v nejtěžších chvílích nebyla jen láska a podpora přátel a rodiny. Právě zkušené a soucitné sestřičky, se kterými se v nemocnici setkala, sehrály obrovskou roli ve chvílích slabosti, kdy musela porodit své mrtvé dítě.

Nyní se Rachel rozhodla otevřít se ostatním a sdělit jim nejtemnější chvíle svého života.

Napsala:

„Drahá sestra

děkuji, že jsi mě zachránila. Vaše schopnosti a vaše znalosti mě zachránily před následováním mé dcery k smrti, před tím, abych si vzala život. Byl to váš soucit, který mě přivedl zpátky k životu. Humanismus a empatie, které jste projevili, mě přivedly zpět k životu; dovoleno přemýšlet o životě po smrti.

Za to vám patří moje láska a nejhlubší díky.

Děkuji sestřičkám, které se vždy staraly o to, aby měl můj manžel dostatek polštářů, když zůstal přes noc v nemocničním pokoji u mně.

Děkuji sestřičce, která přišla se mnou na oddělení, když jsem se dozvěděla to nejhorší.

Děkuji, že jsi byla mým právníkem, když jsem nemohla mluvit, protože jsem byla příliš zaneprázdněna bojem o život. Nejsem si jistá, jestli bych se dožila své mrtvé dcery, kdybys tam nebyla.

Děkuji sestřičce, která mě naučila naplnit podprsenku ledem, když jsem potřebovala potlačit laktaci. Také bych ti chtěla poděkovat za to, že jsi mi udržela dobrou náladu, když jsem neustále plakala. Tvé objetí nesnělo váhu z mých ramen, ale přineslo paprsek světla do mého temného světa.

Děkuji sestřičce na JIS, která mě po smrti dcerky přišla umýt. Děkuji, že sis našla čas a pomohla mi umýt tvář a vlasy. Stále cítím tvůj dotek, když mě hladíš po vlasech a svážeš je do culíku. Toto gesto pro mě znamenalo mnoho.

Děkuji sestřičce, která se přikrčila u mé postele a ptala se na Dorotu. Děkuji, že jsi věděla, jak důležité bylo pro mě být silná, i když tam nebyla. Nikdy nezapomenu na to, jak ses ke mně naklonila, jako kdybychom byli přítelkyně a zeptala ses: „Chceš mi o ní říct?

Děkuji sestřičce, která moje miminko oblékla a vyfotila. Děkuji, že ses ujistila, že její klobouk nezakrývá oči a že její ruce jsou správně umístěny. Tato fotka je všechno, co mám.

Děkuji sestřičkám, které si našly čas na přečtení mé tabulky před změnou. Chci vám poděkovat za to, že jste poznali naše jména a že jste poznali jméno mé dcery dříve, než jsi vešla do mého pokoje. Slyšet naše běžná jména znamenalo tak mnoho. Cítili jsme se jako rodina.

Děkuji sestře, která v první noc bez Dorothy potichu vklouzla do mého pokoje a chytla mě za ruku. Děkuji, že jste mi řekl svůj příběh o vašem vlastním dítěti, které se také nenarodilo. Děkuji, že jsi byla prvním člověkem, který mě vyvedl z izolace pociťované po ztrátě dítěte. Vaše přítomnost byla příliš krásná na to, aby byla skutečná. Stále nejsem přesvědčená, že se mi o tobě nesnilo. Díky tobě jsem přežila tu nejhorší, první noc.

Na závěr bych chtěla poděkovat sestřičkám, které si na mě pamatovaly během těhotenství s Dorotkou. Dokonce i když se moje druhá dcera Frances narodila, nikdy jste nezapomněli, že někdo přišel před ní. Věděl jsi, že narození Frances ze mě neudělalo matku poprvé. Díky tobě jsem se cítila jako matka dvou dětí…

s díkem ta,

kterou jsi vedla“

Je obtížné pochopit, jaké to je porodit mrtvé dítě. Když vám řekli, že miminko ve vašem bříšku už nežije a vy ho ještě potřebujete přivést na svět. Mé srdce lituje Rachel a také cítím vděčnost vůči sestrám, které učinily více, než bylo potřeba, když se mi zhroutil svět.

zdroj: somzena.sk