Manžel ji opustil hned po svatbě. Pravdu se o něm dozvěděla až o 68 let později..

Peggy nemohla a nechtěla tomu uvěřit.

Datum na dopise, v den, kdy zmizel, bylo dřívější než datum na dopise od Billyho, kterým ji informoval, že se vrací domů. Nemohl se ztratit a napsat jí.

Peggy plánovala scénáře a armáda tuto záležitost nevysvětlila. Peggy hledala, ptala se a vrtala, ale vždy narazila na zeď.. Bylo jí vysvětleno, že miliony lidí zemřely na frontě a osud mnoha z nich zůstane navždy neznámý.

Kdyby věděla, že Billy zemřel, mohlo to být jiné, ale chyba v datech, dopis, ve kterém píše, že povolení jít domů, jí nedal klid. Představovala si, že možná byl zraněný, ztratil paměť a v nejhorším případě se k ní nechtěl vrátit a žil někde ve Francii. Dokonce měla podezření, že se vrátil do Spojených států a skrýval se před ní. Nedovolila si však myslet na to nejhorší.

Billyho rodiče čekali celý život a neztráceli naději. Zemřeli však a nikdy nezjistili, co se stalo s jejich synem.

Peggy také čekala. I když s časem stále méně na návrat manžela a více na objasnění tajemství a zjištění pravdy o jeho osudu.

Nezapomněla.

Nevdala se, neměla děti, bez Billyho neuměla žít. Navždy zůstal jejím manželem, bez ohledu na to, proč zmizel.

Je to už 68 let, co se ztratila stopa Billym, když se Peggy konečně dozvěděla pravdu.

Peggy pravidelně posílala úřadům otázky, zda jeho osud nebyl objasněn. Ale léta dostala dopis se stejným obsahem, který začal slovy: „Je nám to líto, ale bohužel osud vašeho manžela zůstává pro nás neznámý…“

Billyho synovec, který znal smutnou rodinnou historii, měl díky své práci přístup k důvěrným materiálům a informacím. Narazil na detail, který ho vedl k objasnění celé záležitosti.

Našel informace v dokumentech, že starosta malého francouzského města Les Ventes hledal informace o Billym. Bylo to velmi záhadné. Prověřil to.

Kontaktoval je a poté se spojil Billyho příběh.

Před 68 lety…

Den po napsání dopisu Billy souhlasil s účastí na misi. Němci zaútočili na město nedaleko jejich tábora. Piloti byli vysláni na podporu francouzských partyzánů bojujících na obranu města.

Jeden z pilotů se už nevrátil.

Billyho letadlo bylo sestřeleno. Partyzáni ho našli mrtvého. Utekli, když slyšeli, že se blíží Němci.

Němci vzali Billyho průkaz a dokumenty. Když se partyzáni vrátili, viděli na bundách jen jméno. Žádné celé jméno Billy D. Harris. Bylo tam jen „D. Harris”, Francouzi z toho vyvodili, že to byl Kanaďan D’Harris a jako takový s poctami které patřily hrdinovi byl pohřben na místním hřbitově.

Nyní, na výročí osvobození, město plánovalo ceremonii na počest hrdinů, kteří položili své životy na obranu města.

Proto starosta hledal informace o Billym. Teprve poté se mu podařilo zjistit, že je americký voják.

Když se Peggy dozvěděla celý příběh, v jejím srdci se mísily všechny pocity, bohužel, radost, smutek, úleva…. Pravda zabila její naději, ale osvobodila ji.

Byla pozvána na ceremonii ve Francii. Zúčastnila se jí s Billyho synovcem a přijala všechny pocty patřící jejímu manželovi za jeho hrdinský postoj a smrt na bojišti.

Setkala se s jedním ze stále žijících partyzánů, kteří ho našli. Pochopila, že datum na dopise bylo prostě chybou a musel to být 17. červenec, protože tehdy skončily boje na obranu města. Návštěva Francie byla pro Peggy velkým emocionálním zážitkem.

,,Myslím, že nejlepší způsob, jak to všechno popsat, je se slovem „úleva“. Během mého života jsem vytvořila stovky, tisíce scénářů o tom, co se mu stalo. Nelze říci, co jsem cítila, když jsem si představovala jeho osud různými způsoby. Nakonec znám celý příběh, vím, co se opravdu stalo. To byl Billy. Přestože už byl ze služby propuštěn, neváhal hájit spravedlivou věc, když to bylo potřeba… Je mi líto, že jeho rodiče zemřeli, aniž by věděli pravdu o svém synovi.“

zdroj: somzena.sk