Martin Dejdar to řekl otevřeně: Nejsme žádní darmožrouti!

Studio Ypsilon se po dlouhá desetiletí neodmyslitelně pojilo se jménem Jana Schmida, jehož umělecká vize a vedení formovaly směřování souboru. Po jeho úmrtí v červnu loňského roku bylo jasné, že se divadlo bude muset přizpůsobit nové realitě. Zásadním momentem bylo jmenování Františka Tománka ředitelem, který se funkce ujal 1. března 2024. Tento krok, schválený Radou hlavního města Prahy, však vzbudil rozpaky a mezi některými členy souboru i obavy.

Dejdar má k nové situaci výhrady a nebojí se je pojmenovat. Podle něj je budoucnost divadla nejasná a reorganizace, kterou nový ředitel slibuje, zůstává jen vágní představou. „Změny jsou v plánu, ale zatím nikdo neví, jakým směrem se vlastně bude divadlo ubírat,“ řekl Dejdar.

Herec se vůči novému vedení vyjádřil velmi ostře. Podle něj nový ředitel nemá promyšlenou koncepci a jeho výběr do čela Ypsilonky vyvolává řadu otázek. „V divadle se zatím nic nezměnilo. Jediné, co platí, je, že nikdo neví, co bude dál – včetně pana ředitele. Zeptal jsem se ho přímo, jak mohl vyhrát výběrové řízení na reorganizaci Ypsilonky, když vlastně vůbec netuší, co a jak chce reorganizovat,“ prohlásil Dejdar.

Zároveň herec připomněl, že jeho smlouva končí 30. června 2026, stejně jako u některých dalších členů souboru. Otázkou tak zůstává, zda budou jejich kontrakty obnoveny, nebo zda se Ypsilonka skutečně vydá zcela novým směrem.

Dalším tématem, které Dejdar otevřel, je věková struktura souboru. Podle některých kritiků, mezi nimiž jmenuje Jana Chuchmu, by starší členové měli odejít a přenechat prostor mladším generacím. S tímto postojem ale Dejdar zásadně nesouhlasí. „Kritici, jako pan Chuchma a nějaká paní kritička, psali, že už bychom měli skončit, protože jsme staří. No, možná mají pravdu, divadlo se jim líbit nemusí. Ale přesto jsme za posledních devět měsíců zvýšili návštěvnost a tržby o 30 %,“ argumentoval herec.

Podle něj je živé divadlo stále důležitou součástí kulturního života a nemělo by se hodnotit pouze podle věku jeho protagonistů. „Živé divadlo přežije. Ať už Ypsilonka bude, nebo ne,“ dodal Dejdar, který s divadlem spojil téměř čtyři dekády svého profesního života.

Jedním z argumentů proti umělcům je jejich údajná závislost na veřejných financích. I v tomto směru měl Dejdar jasnou odpověď: „Můj měsíční plat je 28 400 korun. Myslím, že tolik nemá ani uklízečka na magistrátu. A nikdo z úředníků nemá právo nás osočovat, že jsme darmožrouti,“ zdůraznil.

Podle něj není správné vnímat divadlo pouze jako finanční náklad, ale je nutné si uvědomit jeho kulturní přínos. Dejdar připomněl, že pokud by Ypsilonka skutečně zanikla, její umělci by našli jinou cestu, jak pokračovat. „Tohle nás nezabije. Přežijeme to a třeba si najdeme jinou scénu,“ uzavřel.

Budoucnost Studia Ypsilon je v této chvíli stále nejistá. Nové vedení přebírá otěže v době, kdy se divadlo nachází na křižovatce a čelí otázkám ohledně svého dalšího směřování. Jakým způsobem se situace vyvine a zda se Dejdar a jeho kolegové skutečně s Ypsilonkou rozloučí, ukáže až čas.