Martin Hranáč si zavzpomínal na děsivou fázi života. Až smrt jeho partnera ho přesvědčila, že…

Martin Hranáč se pohyboval v prostředí, kde byly drogy běžnou součástí života. Nejprve šlo o občasné užívání, které považoval za neškodné rozptýlení, ale brzy si uvědomil, že se bez nich neobejde. Drogy se staly jeho každodenní realitou a jejich vliv na jeho psychiku byl stále ničivější.

„Začalo to nevinně, jenom jako rekreační užívání. Ale postupem času jsem si to dával každý den. Ráno, odpoledne, večer. Prostě pořád. Jenže to bylo tím, že jsem chodil s drogovým bossem,“ přiznává bez obalu.

Drogová závislost si na něm začala vybírat svou daň – propadal se do depresí, trpěl panickými atakami a paranoiou. V jeden okamžik si uvědomil, že už ani nepoznává sám sebe.

„Jednou jsem se ve stavu naprostého vyčerpání podíval do zrcadla a nepoznával se. Moje tvář byla propadlá, oči bez života. Najednou mi hlavou prolétlo: ‚Ty vole, kdo to je?‘ Měl jsem v tu chvíli obrovský strach sám ze sebe. To byl moment, kdy jsem si řekl: ‚Marťo, prober se! Jestli s tím teď neskončíš, tak se úplně zničíš.‘“

Největší otřes v jeho životě přišel s úmrtím jeho partnera. Tento muž, který měl v drogovém světě silné postavení, mu dával neomezený přístup k omamným látkám. Po jeho smrti se Hranáč ocitl na křižovatce – buď bude v sebedestrukci pokračovat, nebo se pokusí změnit svůj život.

„Můj partner byl drogový boss. Měl jsem díky němu neomezený přístup ke kokainu. Nikdy jsem si ho nemusel kupovat, prostě mi dal, kolik jsem chtěl. Ale pak to skončilo. On umřel… a já si uvědomil, že pokud budu chtít dál brát, budu si to muset kupovat sám. A v tu chvíli mi došlo, že takhle už dál žít nechci,“ popisuje moment, kdy se rozhodl se závislostí skoncovat.

Smrt partnera ho přinutila přehodnotit dosavadní životní styl. Začal navštěvovat terapii a snažil se najít sílu začít znovu.

Od chvíle, kdy se rozhodl bojovat se závislostí, uplynulo mnoho měsíců plných těžkostí a vnitřního boje. Opuštění starých návyků nebylo snadné, ale důležitou roli v procesu uzdravování sehrála psychoterapie a podpora lidí, kteří mu chtěli skutečně pomoci.

„Bylo to strašně těžké. Každý den jsem měl pocit, že se zhroutím, že to nezvládnu. Ale pokaždé jsem si připomněl, že mám šanci začít znovu. A že už nikdy nechci být tím člověkem, kterého jsem viděl v zrcadle,“ popisuje svůj boj s démony minulosti.

Dnes se snaží inspirovat ostatní, kteří se ocitli ve stejné situaci. Otevřeně hovoří o svých zkušenostech, protože ví, že naděje na změnu existuje.

„Vím, že nejsem jediný, kdo si tím prošel. A pokud můj příběh pomůže třeba jen jednomu člověku, aby se rozhodl změnit svůj život, tak to má smysl,“ uzavírá.

Martin Hranáč je důkazem toho, že i když se člověk ocitne na úplném dně, stále existuje cesta ven. Jeho příběh je nejen varováním, ale i příkladem, že odhodlání a podpora mohou vést k novému začátku.