Matka napsala své dceři ten nejkrásnější dopis o stárnutí. Nyní ho sdílejí lidé po celém světě
Pro některé lidi to pravděpodobně není jen fáze. Celý život podkopávají své rodiče. Může se však lehce zapomenout, že naši rodiče mají nakonec mnohem více životních zkušeností než my. Bez ohledu na to, jak hloupí se někdy mohou zdát, pro většinu jsou to rodiče, kteří je vychovávali a učili většinu života.
Máma, která napsala tento dopis, má několik velmi dobrých bodů, které možná stojí za to vzít na vědomí.
„Dívka moje drahá,
v den, kdy mě uvidíš stárnout, tě žádám, abys se mnou měla trpělivost, ale hlavně se snaž porozumět tomu, čím procházím. Pokud opakuji totéž několikrát, nepřerušuj mě, abys řekla: „Před minutou jsi řekla přesně to samé“. Jen mě poslouchej, prosím. Zkus si vzpomenout na ten čas, kdy jsi byla malá a já jsem ti večer co večer četla tutéž pohádku, dokud jsi neusnula.
Nezlob se na mě, když se nechci koupat. Nedělej mi ostudu. Pamatuješ si, když jsi měla tisíc výmluv a já jsem musela za tebou běžet, abych tě vykoupala? Tehdy jsi byla malá holka.
Když zjistíš, že se nedokážu naučit nové technologie, dej mi čas, abych se to naučila a nevěnuj mi tak vyčítavý pohled. Pamatuj, drahá, měla jsem s tebou velkou trpělivost, když ses musela sama naučit správně jíst, oblékat se, česat se a zvládat všechny maličkosti v běžném životě. Když přijde čas a uvidíš, že jsem zestárla, měj se mnou trpělivost a projev pochopení.
Když stále zapomínám, o čem mluvím, dej mi čas, abych si to zapamatovala. A pokud to nezvládnu, nebuď nervózní, netrpělivá nebo arogantní. Jen ve svém srdci věz, že nejdůležitější věcí pro mě je být s tebou.
A když mě moje staré unavené nohy nepustí tak rychle jako dřív, podej mi ruku. Jako bych ti podala ruku já, když ses učila chodit.
Když přijdou ty dny, nebuď smutná. Jen buď se mnou. A pochop mě. Aby mi bylo dovoleno ukončit svůj život s láskou. Velice si vážím času, který spolu trávíme. Se širokým úsměvem a obrovskou láskou, kterou jsem k tobě vždy měla, chci jen říci: Miluji tě. Moje drahá dcera..“
Nebylo to úžasné?
Za vše vděčíme našim rodičům a když budou trochu starší, role se mohou změnit, protože mohou potřebovat vaši pomoc. Přenesli nás životem, a proto si zaslouží lásku a úctu, kterou nám od dětství bezpodmínečně dávali.
