Milá stará žena zachránila bezdomovce před smrtí. Když později zjistila, kdo to opravdu je, téměř omdlela…

Žena žila na vesnici, ve starém domě. Myšlenka na ztrátu ji nikdy neopustila. A jak by mohla být bolest ze ztráty otupělá, kdyby neměla nikoho jiného? Manžel zemřel už dávno, jiné děti neměly. V mládí se přestěhovali na jih ze Sibiře. Všichni příbuzní tam zůstali, tisíce kilometrů daleko.

Když Anfise vyrůstala, všichni kluci jí věnovali pozornost. Dívka vyrostla do neskutečné krásy. O vztahy se však nezajímala. Snila o tom, že pojede do Moskvy, aby mohla jít na univerzitu a stát se novinářkou.

Anna byla vždy hrdá na svou dceru. A ona ji podporovala v její touze jít do hlavního města. Po střední škole Anfise skutečně chodila na univerzitu. Snažila se navštívit mámu tak často, jak jen mohla. Brzy našla chlapce a přivedla ho na schůzku.

Mladí lidé se chtěli vzít. Začali šetřit peníze. Anna se také snažila trochu jim pomoci. Tragédie však všechno zničila.

 

Ten den dívka vystoupila z autobusu a přecházela přes silnici na přechodu pro chodce. V té době ji srazilo auto. Řidič šel vysokou rychlostí a ani nepomyslel na brždění.

Brzy ho však našli a postavili před soud. Anna se však v té době nestarala. Trest pro viníky jí nepřinesl útěchu. Každý den se vzbudila a přemýšlela o tom, proč byl tento muž naživu a její dcera nebyla u ní.

Přišlo další výročí Anfisiny smrti. V tento den matka vždy šla do města, kde byla pohřbena její dcera. Cesta na hřbitov trvala asi hodinu.

Anna přistoupila ke hrobu a jako vždy pozdravila svou dceru. Nikdy nedokázala zadržet slzy, i když to bylo několik let. Tak začala plakat, sotva se podívala na fotografii na památníku. Mladá dívka se vroucně usmívala jakoby stále nevěděla, jaký osud ji čeká.

Matka si sedla na chladnou lavičku a ponořila se do svého smutku. Ani si nevšimla, jak se začalo ochlazovat a stmívat. Uvědomila si, že je čas, kdy se podívala na hodinky. Brzy měl odjet poslední autobus.

Už v blízkosti stanice viděla chlapa, který seděl opřený o sloup. Oblečení, které měl na sobě, bylo špinavé a jasně z ramene někoho jiného. Kašlal tak silně, že to vypadalo, že se chystá udusit.

Žena nemohla přejít. Zeptala se, jak mu může pomoci a co se stalo. Čelo, na které položila ruku, bylo horké. Ten chlap měl očividně silnou horečku.

Ukázalo se, že byl týden nemocný. Všechno to začalo jako běžné nachlazení, ale brzy se to zhoršilo. Na léky neměl peníze.

Anna ho nemohla jen tak nechat venku. Nikdo z kolemjdoucích zjevně nepomůže. S největší pravděpodobností byl bezdomovec zaměněn za alkoholika, který se předávkoval alkoholem. Ve městě jich bylo dost.

Žena běžela do nejbližší lékárny. Lékárník pomáhal při výběru léků. Když spěchala zpět, rozhodla se jít i do obchodu s potravinami. Bylo zřejmé, že cizinec byl nejen nemocný, ale také hladový.

Jakmile se vrátila k němu, její srdce bylo opět zasaženo lítostí. Samozřejmě, on sám mohl za to jak žije, ale přestal být mužem z tohoto důvodu?

Začal jíst, jako by ve skutečnosti nejedl celé dny. Nemohl jí přestat děkovat, protože i ona mohla projít kolem. A Anna ho viděla jíst a myslet na ni. Na zotavení by mu léky nestačily. Potřeboval teplou postel a klid.

Řešení rychle dozrálo. Ve svém srdci cítila, že ten chlap má smůlu, ale on sám není špatný člověk. A čeho se bála, vždyť žila sama a nebyla bohatá, a neměla co ztratit?

 

Žena řekla, že ho takhle nemůže nechat na chladné ulici. A nabídla mu, že půjde do jejího domu na vesnici, kde žila. Byla osamělá a nikdo by se do něj nestaral. Řekla, že se ho pokusí postavit zpátky na nohy.

Mladý muž se jí zeptal, jestli se nebojí zavolat cizího do domu. Anna se však jen zasmála a řekla, že se už ničeho nebojí. Samozřejmě ten chlap neodmítl. Jmenoval se Sergej.

Téměř týden nemohl vstát z postele. Byl vysoký a sotva se na ni vešel. Jeho nohy byly dokonce zastrčené mezi tyčemi. A žena se o něj starala, aby ho přivedla k vědomí. Nejenže mu dala léky, ale připravila i bylinné zápary, které jí a jejím blízkým už vícekrát pomohly. Když se teplota snížila, začaly dělat inhalace.

Několik nocí byla v u Sergejovy postele. Ze začátku blouznil. Z podivných fragmentů a frází Anna pochopila, že byl zavřený ve vězení a už neměl dokumenty.

Když se ten muž trochu zotavil, rozhodla se všechno zjistit. Řekl jí, že vyrůstal v sirotčinci a neznal své rodiče. A není to tak dávno, co si odseděl čas ve vězení a teprve nedávno byl propuštěn. Neměl na co být hrdý, ale nechtěl skrývat pravdu před laskavou ženou.

Ale bylo jí to jedno. Věděla, že každý může udělat chybu. Ale zároveň cítila, že ten chlap je upřímný a nevypadal jako zatvrdlý zločinec. Nechtěla se dostat do jeho duše svými dotazy. A ani ho nechtěla vyhodit.

Brzy si sousedé všimli, jak často začala opouštět dům kvůli jídlu a lékům. Ptali se jí, kdo ji přišel navštívit. Sousedé byli mučeni zvědavostí a Anna nic neskrývala. Přiznala se, že ukrývala bezdomovce, který byl nemocný.

Samozřejmě, okamžitě byli přesvědčeni, že od cizince by se nemělo očekávat nic dobrého. Ale žena věděla, že jí nemá co ukrást. A o svůj život se už dávno přestala bát.

Život pokračoval jako obvykle. Postupně se Sergej zotavoval. Zesílil a byl schopen vstát z postele a dokonce začal dělat něco kolem domu. Ve skutečnosti bylo dost věcí, co bylo třeba udělat.

Dům už byl starý, stejně jako nábytek. Důchod nestačil na to, aby si najala stavitele nebo koupila něco nového. Anna žila skromně.

Ten chlap začal napravovat, co mohl. Nejprve se postaral o střechu. Na více místech už velmi dlouho zatékala. Jakmile začal podzim, do domu se lily proudy deště. Sergej se rozhodl vyřešit stropy tak, aby letos žena nemusela používat umyvadla a vědra.

Po nějaké době dozrávala úroda v zahradě. Nebylo to moc, protože sama se nedokázala postarat o velkou domácnost. Země samozřejmě stačila, ale pro koho bylo třeba zasadit obrovskou zahradu?

Sergej sbíral ovoce ze stromů. Potom je prodal na trhu, aby vydělal nějaké peníze. A v zahradě pracoval celé léto. Někde dal do pořádku suché keře, někde jsem natrhal květiny a vykopal úrodu.

Vyladil vrzající bránu a koval plot, aby nespadl. Brzy mu pozornost věnovali i jeho sousedé. Osamělé staré ženy začaly závidět Anne, v jejímž domě a dvoře obnovil pořádek. Ten chlap dokonce uměl vařit knedlíky s koláči. Žena je dávala všem, které potkala na ulici.

A jednoho dne přišel do vesnice okrskový důstojník. „Dobří“ sousedé se rozhodli vypořádat se skutečností, že v jejich vesnici se usadil cizinec. Stěžovali si policii, že souseda ukrývala doma někoho jiného. A teď se obávají, že brzy vyloupí jejich domovy a zmizí.

Okrsková důstojnice pozdravila Annu. Sergej byl v té době na dvoře a izoloval přední dveře pro nadcházející zimu. Žena odpověděla na pozdrav a okamžitě pochopila, proč je tady. Policista potvrdil, že ho zavolali sousedé, kteří se báli cizince.

Anna se zasmála a řekla, že zná všechny tyto dobrodince. A pozvala okrskového důstojníka do domu a řekla, že ona sama ho zavolá. Koneckonců, Sergej stále neměl dokumenty a tento problém musel být vyřešen v blízké budoucnosti.

Ten chlap řekl všechno o sobě. Dal své jméno a kolonii, ve které si odpykával trest. Okresní policista se ho na něco ptal a zaznamenával získané informace. V jednom momentě se žena doslechla, že Sergej srazil dívku na přechodu pro chodce, přestože tvrdil, že není vinen. V tu chvíli se jí třáslo srdce.

Muži sotva měl čas ji zachytit předtím, než spadla na zem. Anna, která už ležela na posteli, začala obviňovat chlapa ze zabití své dcery. Byla zděšená, že ve svém vlastním domě ukrývala muže, kvůli kterému Anfise zemřela.

Okrsková důstojnice nechápala, proč ho předtím nepoznala. Anna však nebyla u soudu, když byl vynesen rozsudek. Cítila se nemocná už při myšlence, že se tam objeví a uvidí pachatele do tváře.

Sergej vyšel na čerstvý vzduch. Měl pocit, že nemůže dýchat a jeho srdce buší, jako by se chystal vyskočit z hrudi. Slzy ho dusily. Ale ten chlap, jako nikdo jiný, věděl, že není vinen z tohoto hrozného zločinu. A přesto to bylo kvůli němu, že laskavá žena, která mu zachránila život, teď tak moc trpěla.

Myslel si, že o všem měl mluvit dřív. Potom by ho už dávno vyhodila z domu.

Sergej se vrátil a začal sbírat své jednoduché věci. Nakonec se rozhodl podívat se na Annu. Ten chlap si klekl u postele a začal prosit o odpuštění. Řekl, že není vinen a nesrazil dívku. Tvrdil, že byl zavřený. Žena souhlasila, že vyslechne jeho příběh.

Ještě před vězením pracoval Sergej jako řidič pro syna bohatého podnikatele. Někdy si mladý muž vzal auto, aby si odpočinul s přáteli. Jednou odešel bez povolení svého otce a po návratu vypadal divně. Třásl se a byl velmi opilý. Na autě se objevil zářez.

Otec si okamžitě uvědomil, co se stalo a rozhodl se zachránit svého syna z vězení. Navrhl, aby řidič vzal vinu za sražení dívky na sebe. A na oplátku slíbil, že pomůže. Řekl, že ho uvězní jen na tři roky. Sergej seděl 5 let. A když se vrátil a pokusil se obrátit na podnikatele, nedovolil mu ani vstoupit do domu.

Ještě před soudním procesem muž slíbil, že po propuštění nebude nic potřebovat. Ale nakonec Sergeji nezbylo nic. Dokonce i jeho přátelé se mu otočili zády. Nemohl si najít práci a v důsledku toho se ocitl na ulici.

Anna poslouchala bez přerušení a neustále plakala. Chtěla věřit v upřímnost mladého muže. Duše byla roztrhaná na kusy. Na jedné straně plakala každý den a vzpomněla si na smrt své dcery. Na druhé straně nechápala, jestli ten chlap může lhát. Koneckonců, vždy se jí zdál být upřímný. Pomáhal kolem domu. Žena se k němu už připojila.

Okrskový důstojník si vyslechl i Sergejův příběh. A nakonec řekl, že to všechno se zdá být pravda. Rodina, ve které kdysi pracoval jako řidič, měla vždy špatné jméno. A syn podnikatele byl opakovaně zbaven svých práv za porušení pravidel a jízdu pod vlivem alkoholu. Vždy si však sedl za volant.

Anna se nakonec rozhodla, že se musí vyrovnat se svým odporem. Nemohla ho vyhodit z domu, protože začala věřit v jeho nevinu. Nemělo smysl ho obviňovat. Už si odpykal čas za zločin jiného muže.

Sergej dokonce přísahal, i před svatou ikonou, že je nevinný. Žena řekla, že mu nikdy nebude vyčítat, co se stalo. Je pravda, že ten chlap se nemohl uklidnit. Často začal cestovat na hřbitov, kde byla pohřbena Anfise. A přestože nebyl na vině, vyčítal si, že dovolil opilému šoferovi se ten nešťastný den dostat za volant.

Po nějaké době byly připraveny nové dokumenty. Anna vydala povolení k pobytu, aby s ní Sergej žil legálně. Pokračoval v domácích pracích a pomáhal jí ve všem.

Brzy všichni zapomněli na to, jak se ten chlap objevil ve vesnici. Dívky mu začaly projevovat známky pozornosti a brzy se ve vesnici konala svatba. V domě se objevila mladá žena a poté zazněl dětský pláč. Anna se starala o dítě.

Jednoho dne se k Anně přiblížil bledý Sergej, aby jí ukázal noviny. Článek popisuje smrtelnou nehodu, při které zemřel syn bohatého podnikatele. Odplata předběhla viníka – zemřel stejně jako Anfise.

Pokud se Vás příběh zaujal, sdílejte jej s přáteli.