Minister bez křesla, zmocněnec v „královském apartmá“: Absurdní škatulata na ministerstvu kvůli Filipu Turkovi

Na papíře je „jen“ vládním zmocněncem pro Green Deal, v praxi ale sedí v rozlehlé ministerské kanceláři, zatímco skutečný ministr se tísní v bývalé „špeluňce“ sekretariátu. Kauza kolem kanceláří Filipa Turka a ministra životního prostředí Igora Červeného se dál zamotává a podle svědků připomíná parodii na fungování státu. Jak je možné, že člověk, kterého prezident odmítl jmenovat ministrem, dál působí jako pán celého resortu?

Jak Turek nedostal resort, ale obsadil ministerskou kancelář

Na Ministerstvu životního prostředí se už týdny hraje bizarní hra na „kdo kam sedne“. Vše odstartoval Filip Turek, který si po nástupu do funkce vládního zmocněnce pro Green Deal vyhlédl a zabral velkou ministerskou kancelář – tu, která je standardně určena pro šéfa resortu.

Původně si přál stát se přímo ministrem. K tomu ale nedošlo – prezident Petr Pavel jeho jmenování odmítl. Turek tak nakonec získal „jen“ post zmocněnce vlády. To mu však nezabránilo usadit se v kanceláři, která odpovídá spíš ministerskému křeslu než poradenské funkci.

Potíž nastala ve chvíli, kdy byl do čela resortu uveden nový ministr Igor Červený. Ten totiž po nástupu nezamířil do reprezentativní ministerské kanceláře, ale skončil v malé, nenápadné místnosti, kde dříve seděla vedoucí sekretariátu Tereza Mottlová.

Ministr ve „špeluňce“, zmocněnec v královském apartmá

Podle popisu lidí z resortu šlo o situaci, která na ministerstvu vyvolala pořádné pozdvižení. Novinářka Zdislava Pokorná v podcastu Studio N přiblížila, jak ponižující podmínky měl nový ministr na startu své funkce.

„Řada lidí to popisuje jako takovou špeluňku. Je to taková malá místnost, kde je takový jeden stolek. Tuto kancelář dostal přidělenou po svém nástupu, přičemž Filip Turek sedí v ministerské kanceláři,“ uvedla Pokorná.

Zatímco Turek si užívá rozlehlou kancelář s reprezentativním zázemím, skutečný ministr se tlačil v místnosti, která podle popisů připomínala spíš provizorní pracovnu úředníka, než zázemí člena vlády.

Situace je podle některých bezprecedentní – a nejde jen o otázku ega a prestiže, ale i o bezpečnostní standardy.

Bezpečnostní problém: NBÚ a parametry, které musí splňovat kancelář ministra

Na absurditu celé věci upozornil i bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík, který v Deníku N připomněl, že ministerská kancelář nesplňuje jen funkci reprezentativního prostoru, ale také přísné bezpečnostní podmínky.

„Ta situace je bezprecedentní, protože kancelář ministra splňuje bezpečnostní parametry, které jsou dané Národním bezpečnostním úřadem, a pokud bude ministr Červený sedět v kanceláři vedoucí sekretariátu, tyto parametry nebudou splněny,“ upozornil Hladík.

Jinými slovy: kancelář, v níž má sedět ministr, musí splňovat normy dané Národním bezpečnostním úřadem, například kvůli citlivým dokumentům, jednáním či technickému zabezpečení. Jenže místo toho v ní sedí zmocněnec vlády, který se ministrem nikdy nestal, zatímco skutečný šéf resortu byl odsunut do prostoru, který těmto parametrům neodpovídá.

Škatulata na ministerstvu: Červený si polepšil, ale ne až na vrchol

Když se informace o „špeluňce“ a Turkově „královské“ kanceláři dostaly na veřejnost, na ministerstvu to pořádně zahučelo. Podle Zdislavy Pokorné se atmosféra vyostřila nejen kvůli samotnému faktu, ale i kvůli tomu, že se o něm začalo mluvit mimo zdi úřadu.

„Oni byli rozzlobení, že se o tom ví, a řada lidí říkala, že je to dočasné. Nyní se Igor Červený přesunul do jiné kanceláře, kterou má po jednom z náměstků, a ten náměstek se přesunul někam jinam. Igor Červený si tedy polepšil, ale ministerskou kancelář stále nemá,“ popsala novinářka současný stav.

Rozjela se tak nová vlna „škatulat“ – ministr se přesunul do větší a důstojnější kanceláře po jednom z náměstků, náměstek se musel stěhovat jinam, ale Turkova pozice se nemění: ministerskou kancelář dál užívá právě on.

Výsledek? Ministr si sice mírně polepšil, ale do kanceláře, která mu ze své podstaty náleží, se nedostal.

Kdo je tady vlastně „pán“? Parodie na stát, říká novinářka

Ještě bizarněji působí skutečnost, že reprezentativní část pracoviště – tedy místnost určená pro návštěvy – zůstává v Turkově režii. Jak vysvětlila Zdislava Pokorná, právě zde se bude nejspíš odehrávat zásadní část setkání s hosty.

„Tam je ta reprezentativní část. Ty návštěvy, pokud tam budou, tak budou v kanceláři ministra, kde ale ministr nesedí. Je to parodie na stát. Někdo se tak moc chtěl stát ministrem, že si řekl: dobře. Na těch poradách se ministr staví do role toho, kdo to fakticky řídí. Řada lidí je z toho zmatená,“ shrnula Pokorná.

Situace tak působí skoro jako špatná satira:

• „Ministerská“ kancelář s reprezentativní částí patří člověku, kterého prezident explicitně odmítl jmenovat ministrem.
• Skutečný ministr sedí jinde a podle svědků se na poradách snaží zaujmout roli faktického šéfa resortu, i když prostorově a symbolicky jako šéf úřadu nevystupuje.
• Úředníci i návštěvy tak často nevědí, kdo je vlastně „hlavní“ – ten, kdo má na dveřích napsáno ministr, nebo ten, kdo sedí v jeho kanceláři.

Turek vs. Červený: symbol mocenského chaosu na MŽP

Celý příběh kolem kanceláří Filipa Turka a Igora Červeného tak není jen historkou o tom, kdo kam posunul nábytek. Stává se symbolem hlubšího mocenského zmatku, který panuje na Ministerstvu životního prostředí.

Turek, který se ministrem nikdy nestal, přesto zabral ministerské prostory a působí dojmem, že se ze své role zmocněnce posunul mnohem dál, než by odpovídalo jeho skutečné pozici.

Červený, který má podle rozhodnutí vlády a prezidenta resort reálně vést, se naopak ocitl v situaci, kdy musí bojovat nejen s problémy životního prostředí, ale i s bizarním uspořádáním vlastního úřadu.

A mezi tím vším stojí úředníci, poradci a návštěvy, které podle svědků často netuší, kdo je vlastně pánem domu – jestli muž ve „špeluňce“, nebo ten v kanceláři, která nese všechny znaky ministerského sídla.

Jedno je ale jisté: Filip Turek sice nedostal ministerské jmenování, ale k ministerské kanceláři se dostal dřív a pevněji než jeho nadřízený. A to je obraz, který v očích veřejnosti působí víc než výmluvně.